Tři roky nazpět touto dobou firmy instalující solární elektrárny nevěděly, kam dřív skočit. Zakázky se jim jen hrnuly, čekací lhůty pro klienty se počítaly v dlouhých měsících, pokud na ně vůbec přišla řada. A dnes? Situace se otočila o 180 stupňů, což dokládá nekončící série bankrotů a krachů, které znamenají jediné – trh se konsoliduje.

Slovenský ministr zdravotnictví Kamil Šaško je ve funkci necelý rok a už čelil pokusu o své odvolání. Jeho křeslo se otřáslo kvůli výběrovému řízení na provozovatele záchranek.

Schůzka amerického prezidenta Trumpa s ruským vůdcem Putinem na Aljašce v noci na dnešek byla jednoznačně nejdůležitějším a nejdiskutovanějším tématem tohoto týdne. Jak k ní ruská strana přistoupila, velice naznačilo gesto ruského ministra zahraničí Lavrova, který z letadla vystoupil v mikině s nápisem SSSR na hrudi.

Když sledujeme chování představitelů ODS v bitcoinové kauze, těžko se ubráníme dojmu, že se rozhodli inovovat úsloví, podle kterého nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Blažek s Decroix nejlepšími píáristy opozice; Neúspěšné odvolávání ministra Šaška je také dokladem povrchnosti slovenské opozice; Krachy na solárním trhu ukazují, že se trh konsoliduje

Skupina senátorů se obrátila na Ústavní soud s požadavkem na zrušení právní úpravy, která zavedla možnost oddělených zápisů dětí uprchlíků z Ukrajiny na ZŠ. Proč v tom vidí zákonodárci možnou segregaci a jak se k návrhu staví učitelé? „Uprchlíci jsou tady už stabilizovaní,“ říká předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová. „Velmi tím komplikujeme situaci jejich rodičům, kteří už si našli bydlení, budují si stálý život,“ vysvětluje.

V Oděse se za ruské invaze zrodila nová tradice: vítání dne libozvučnou klavírní hudbou. O víkendech se za úsvitu na břehu moře scházejí stovky lidí, aby přivítaly nový den plný válečných nejistot pozitivně. Muzika pro ně není turistickou atrakcí, ale spíš tolik potřebnou terapií.

Kolem pátečního setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho ruského protějšku Vladimira Putina na Aljašce, létají nejrůznější zprávy. Všichni se předhánějí v tom, kdo přinese zaručenější informace ze zákulisí o tom, co komu kdo řekne a jaký bude konečný výsledek. Ponechme protentokrát spekulace stranou, a připomeňme si historickou událost, která v mnohém současné události připomíná – byť už si ji pamatuje jen málokdo.

Česká filmová a televizní akademie obvykle nevyniká velkou odvahou a smyslem pro filmovou tvorbu, která se tak či onak pohybuje mimo kritéria mainstreamu. Nominace filmu Ještě nejsem, kým chci být Kláry Tasovské do oscarového klání za Českou republiku, místo protěžovaných snímků s angažovanými společenskými tématy, Karavan – vztah k postiženému dítěti – nebo Sbormistr – sexuální zneužívání mladistvých z pozice moci –, je proto velké překvapení.

Nikdo, kdo nemá klíče přímo do hlav ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho amerického hostitele Donalda Trumpa, netuší, jak nakonec dopadne jejich setkání na nejsevernější části Spojených států. Pokud ale budeme optimisty, že výsledkem pro Ukrajinu bude alespoň už mnohokrát Ruskem odložené příměří, po kterém bude následovat nějaký trvalý klid zbraní nebo dokonce mír, pak nás čeká ještě jedna válka. Naštěstí už ne vedená zbraněmi, ale slovy.