- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Alena Scheinostová: Tapety paní Agathy
Vlastně mě na to přivedla Agatha Christie – mistryně detektivky a také niterných lidských hnutí a drobných detailů. Jde mi o ten moment, kde se hrdinka náhle a neomylně rozpomene na tapety, které před mnoha lety zdobily její dětský pokoj. K tapetám se pak samozřejmě váže vražda s mnoha záhadami, odbočkami, falešnými stopami a nejasnými identitami – o tom dnes ale mluvit nechci.
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Daniel Raus: O stromech a tajemství
Znám člověka, který čistí les. Není to jeho zaměstnání. Nedostává za to žádné peníze. Nikdo to po něm nechce. A dělá to už pěkných pár let. Jedna věc je přitom zajímavá: vůbec se to o něm neví. Je to jeho tajemství. Po lese chodí s ruksakem, a když někoho potká, tváří se jako turista. Ruksak má přitom plný odpadků, které pak nepozorovaně vysype někde do popelnice.
Magdalena Platzová: Z Bouloňského lesíka až na konec světa
V Paříži jsou domy větší, ulice širší, světla jasnější. Přijíždíte-li do ní z New Yorku nebo z Londýna, ani vám to nepřijde, ale my z Lyonu to tak vidíme, a jsme za to našemu městu vděčni. Stav rozechvělosti a hladové zvědavosti totiž skýtá mnohem víc potěšení, než blazeovaná přesycenost obyvatel velkoměsta, kteří mají vše na dosah ruky. Ze svých zážitků čerpáme dlouho. Jako paní Bovaryová, která z jednoho plesu dokázala žít celý rok.
Markéta Pilátová: Všechno, co se nesmí
V covidových vlnách a časech mi ze všeho nejvíc chyběla sauna. Od čtyř let jsem zvyklá každý zimní nebo podzimní týden tam zajít. Sauna je pro mě součást duševní, nikoli až tak fyzické hygieny. Jen v sauně dokážu vypnout nepřetržitý a dost často únavný a otravný proud myšlenek. Je to pro mne meditace, relaxace, zklidnění, wellnes, oraz, a tohle všechno dohromady.
Norbert Schmidt: Poslední zrcadlo Gerharda Richtera
Den co den se k němu vracím. Někdy hned ráno, někdy přes den nebo i pozdě večer. Přitahuje mě jako magnet, jako vesmírná černá díra. Je to zrcadlo, ale člověk se v něm skoro nevidí. A přesto bystří pohled. Je to víc než zrcadlo, je to obraz. A navíc visí v kostele.
Anna Beata Háblová: Branka na jednom pantu
Na podzim se mlha na broumovských hřebenech válí jako tekutý dusík. Sune se z vrchu dolů a pokrývá jejich celý objem, jako by byly zabalené do vaty. Z vesnice do vesnice na sebe křičí kohouti, na stráních se červenají šípky a na loukách pod nimi se pasou krávy. Když kolem nich projdete, na chvíli k vám zvednou své klidné oči, máchnou ocasem a pak se zase zaměří na ukusování trávy.
Jan M. Heller: Umění!
Když v Amsterodamu vystoupíme na hlavním nádraží z vlaku a přeplavíme se lodí přes záliv s podivným jménem IJ, ocitneme se ve čtvrti s neméně zvláštním názvem NDSM. Není obvyklé, aby se městská čtvrť jmenovala pouhou zkratkou; tahle zastupuje název Nizozemské společnosti doků a loděnic – o nizozemskou výslovnost se s dovolením pokoušet nebudu –, obřího areálu, na jehož bývalých pozemcích se rozkládá.
Jan Bělíček: Marieke Lucas Rijneveld a záznam opravdové queer zkušenosti
„Jsem hrdá jako dojnice se sedmi vemeny,“ zareagovala Marieke Lucas Rijneveld, když vyhrála prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu za svůj román S večerem přichází tíseň. A v této reakci se pravděpodobně ukrývá takřka vše ze svérázné a naprosto originální poetiky Marieke Lucas Rijneveld – osoby, která se neidentifikuje s mužskou, ani ženskou identitou a sama o sobě říká, že se „nechází tak někde uprostřed“.
Petr Vizina: Na levé ucho neslyšet
Ta kniha má velikost zhruba poštovní pohlednice, pokud si pohlednice ještě pamatujete. Na rubu pohlednic životní příběhy tří žen, komplikované a nejednoznačné. Nedivím se, že mi do schránky dorazily teprve tři desetiletí po listopadu 89. Doposud měly přednost jednoznačnější portréty dobra a zla.
Adam Borzič: Síla zranitelnosti
Doba vytahuje z našich kostí a vnitřností křehkost, nejistotu a zranitelnost. Tato epocha je epochou zranitelnosti. Zatímco Evropou se valí už pátá vlna covidu, na hranicích Evropské unie, mezi Polskem a Běloruskem, v zemi nikoho, v mraze a bez dostatečného množství léků a jídla se pohybuje několik tisíc lidí, kteří nemůžou tam ani onam. Jsou mezi nimi i malé děti. Tu křehkost, jakou musí cítit oni, si zkouším představit jen marně. Ale i tak zranitelnost dobře znám.