Vrstvení výčnělků, prohlubní a průduchů. Putování cihel do spirál a sochy sladěné s rostlými tvary. Uvnitř stvoly, nebo možná les stvolů rozevírajících se pod klenbou do paprsčitých větví. Mezi nimi probleskující barevné střepy mozaiky. To je Sagrada Família, organicky rozkročená nosnými sloupy do stran, obklopená silnicemi tak, jak to odpovídá pravidelnému rastru bloků, ze kterých je střední část Barcelony složena.

Když táta ráno zemřel, všichni jsme se kolem něho sešli. Zapálil jsem svíčku a postavil ji na poličku nad jeho hlavu. Chytili jsme se za ruce. Otčenáš. Ticho. Vzpomínky, obrazy…

Vždycky mě fascinovaly zuby s malou specialitou: zuby mé přítelkyně Míši s širokou mezírkou a uraženým kouskem předního řezáku, dozadu ubíhající chrup Zuzy, která se celá léta smála s rukou před pusou, úzký veverčí předkus jedné paní v metru, co se mnou na cestě do školy od páté do osmé třídy den co den, v 7:28, nastupovala v metru na Jiřího z Poděbrad.

Dějiny se dají vyprávět z bezpočtu úhlů pohledu. Vykládané z pozice mocenských elit a struktur vypadají jinak než líčené z lokálního hlediska, očima běžných lidí nebo minorit. Druhý způsob přibližování historie má, zdá se, v dnešní době větší potenciál oslovit i lidi, kteří by se o minulost spíše ani nezajímali.

Nedávno se opět stalo předmětem veřejné diskuse předlistopadové působení prezidenta republiky. Tuto debatu charakterizuje následující dilema: Je možné Petra Pavla stále obviňovat za jeho konání před listopadem 1989? Anebo je vše smazáno díky jeho následným zásluhám?

Jednu z nejhlubších a nejkrásnějších myšlenek ze ságy o Harry Potterovi pronesl Albus Brumbál. V mé paměti uvízla v této podobě: „Laskavost je velmi podceňovaná vlastnost.“ Možná ta slova necituji úplně přesně, ale často se k nim vracím. A občas si přitom říkám, jaký je to paradox – že autorka této velkolepé ságy nedokáže být laskavá vůči translidem.

Jeden kámen, jedno jméno, jeden člověk. Tři základní, ale zároveň velmi silné výrazy, které ve zkratce vystihují pojem stolperstein, tedy kámen, o který je třeba klopýtnout, a to nejen pohledem, nýbrž také fyzicky. Jedná se o kostku s horní mosaznou destičkou o velikosti 10 x 10 cm, která připomíná konkrétní oběť holokaustu.

Nemine dne, aby světová média nepřinesla další článek o AI. Ekonomické rubriky spekulují o investiční bublině, teoretici práva debatují, zda bude třeba přiznat AI subjektivitu, a programátoři, ti už se rovnou rekvalifikují na metaře.

„Vydělávali jsme tolik peněz, že za ně nebylo co koupit,“ směje se jeden z pamětníků československé těžby uranu na Českolipsku v 70. a 80. letech. Jde o málo známou historii, která se postupem času ve vyprávění proměnila v sérii legend.

Když jsem před skoro čtyřmi lety pobývala na Univerzitě v Iowě, zaznamenala jsem zvláštní rituál, který předcházel každému většímu akademickému shromáždění. Moderátor vždy přednesl stejný krátký proslov s názvem „Uznání území a svrchovanosti“.