Hlava smrku, v poslední době už suchého, ale stále vztyčeného, spadla těsně před pařez, kde často sedávám. Je vidět, že o špici již přišel vícekrát, tak jako většina stromů na téhle větrné stráni. Chvíli pak rostou šikmo, nakonec se ale vždy znovu srovnají do vertikály. Ve zlomu nejsou pevné třísky, spíš sypká tříšť. Jak se jí dařilo ještě donedávna držet pohromadě a dokonce vztyčeně?

Vyvažující role kultury prostupuje celou liberálně demokratickou společností a je klíčovým faktorem integrace, napsal v knize Zaslepená společnost Václav Bělohradský. Jako příklad uvádí scénu, na níž černoch v roli generála zdraví francouzskou vlajku. Podle něj jde o symbol vyvažování etnické a rasové vzdálenosti, která je v tomto gestu překlenuta kulturní blízkostí.

Pan Hájek se zabývá optickými vlákny. „Viděl jste, co se děje na Ukrajině?“ ptal se mě s nefalšovaným zděšením v hlase. „Na frontě se tam válí stovky kilometrů optických vláken!“

Evě k narozeninámPodle Martina Hilského ke špatné pověsti hada v evropské kultuře významně přispěl John Milton svým eposem Ztracený ráj, kde barvitě popsal, jak se Satan hada zmocnil a půjčil si jeho podobu. Místo aby ubohého zvířete litoval, považuje Milton, byť jistě ne jako první, za důvod Satanova výběru zákeřnou hadí povahu.

Vrstvení výčnělků, prohlubní a průduchů. Putování cihel do spirál a sochy sladěné s rostlými tvary. Uvnitř stvoly, nebo možná les stvolů rozevírajících se pod klenbou do paprsčitých větví. Mezi nimi probleskující barevné střepy mozaiky. To je Sagrada Família, organicky rozkročená nosnými sloupy do stran, obklopená silnicemi tak, jak to odpovídá pravidelnému rastru bloků, ze kterých je střední část Barcelony složena.

Když táta ráno zemřel, všichni jsme se kolem něho sešli. Zapálil jsem svíčku a postavil ji na poličku nad jeho hlavu. Chytili jsme se za ruce. Otčenáš. Ticho. Vzpomínky, obrazy…

Vždycky mě fascinovaly zuby s malou specialitou: zuby mé přítelkyně Míši s širokou mezírkou a uraženým kouskem předního řezáku, dozadu ubíhající chrup Zuzy, která se celá léta smála s rukou před pusou, úzký veverčí předkus jedné paní v metru, co se mnou na cestě do školy od páté do osmé třídy den co den, v 7:28, nastupovala v metru na Jiřího z Poděbrad.

Dějiny se dají vyprávět z bezpočtu úhlů pohledu. Vykládané z pozice mocenských elit a struktur vypadají jinak než líčené z lokálního hlediska, očima běžných lidí nebo minorit. Druhý způsob přibližování historie má, zdá se, v dnešní době větší potenciál oslovit i lidi, kteří by se o minulost spíše ani nezajímali.

Nedávno se opět stalo předmětem veřejné diskuse předlistopadové působení prezidenta republiky. Tuto debatu charakterizuje následující dilema: Je možné Petra Pavla stále obviňovat za jeho konání před listopadem 1989? Anebo je vše smazáno díky jeho následným zásluhám?

Jednu z nejhlubších a nejkrásnějších myšlenek ze ságy o Harry Potterovi pronesl Albus Brumbál. V mé paměti uvízla v této podobě: „Laskavost je velmi podceňovaná vlastnost.“ Možná ta slova necituji úplně přesně, ale často se k nim vracím. A občas si přitom říkám, jaký je to paradox – že autorka této velkolepé ságy nedokáže být laskavá vůči translidem.