- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Markéta Pilátová: Neznámá země na obzoru
Vždycky jsem se chtěla podívat do Japonska. Od té doby, co jsem začala žít v Brazílii. Tam totiž od konce devatenáctého století žije nejpočetnější japonská přistěhovalecká komunita na světě. V São Paulu je velká japonská čtvrť Bairro da Liberdade, kde žije asi 400 tisíc brazilských Japonců a kam se chodí tradičně na nedělní suši, nákupy papírků na skládání origami, na popíjení saké a matcha latte.
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Karel Hvížďala: Elza a mochomůrka, múzy Sylvy Fischerové
„Soudruhu podplukovníku, student Augustin, proč jste roztrhal moji práci?“„Soudruhu studente, já jsem vaši práci roztrhal.“„Soudruhu podplukovníku, student Augustin, ale proč jste roztrhal moji práci?“„Soudruhu studente, já jsem vaši práci prostě roztrhal.“
Norbert Schmidt: AP atelier
Do AP atelieru se dostanete přes malý holešovický dvůr, pak nahoru po kovových schodech, které rok od roku víc a víc pohlcuje přísavník, a nakonec přejdete prkny pokrytou terasu. Otevřete prosklené dveře, protáhnete se kolem košatého krotonu a jste uvnitř. Stojí to tedy určitou námahu a trvá pár minut, než se ocitnete v místech, kde čas i prostor existují přece jen nějak jinak než venku.
Alena Zemančíková: Kateřina aneb malé holky
Kateřina ze Sieny, svatá patronka svého města, ale i celé Itálie a jak člověk pozná podle evropské vlajky, která na kostele, kde jsou uloženy v Sieně její ostatky, i Evropské unie, se narodila roku 1348. V roce, kdy Karel IV. v Praze zakládal univerzitu, sužoval Itálii mor a Kateřinina sestra – dvojče na mor zemřela.
Jan Bělíček: Jen vzpomínat nestačí. Polistopadová éra očima pražských Romů
Nedávno jsme si opět připomínali události ze 17. listopadu 1989, které vedly ke konci komunistického režimu v tehdejším Československu. Především v Praze lidé nejen vzpomínají, ale také oslavují novou éru, kterou dal pád režimu do pohybu. O devadesátých letech pamětníci z řad českých elit často hovoří jako o zlatých devadesátých a o ztřeštěném období, v němž bylo možné vše.
Magdalena Platzová: Město proměny
Za El Grecovými obrazy se musí do Toleda. Originálů tu možná nezůstalo moc, víc jich najdete v Madridu. Ale nejde o počet. Toledo. Skalní hnízdo obkroužené řekou Tajo, jež v hlubokém průsmyku tvoří peřeje. Nad její hladinou se v koordinované harmonii skládají a rozkládají hejna stříbrných holubů. Naberou světlo pod křídla, zakrouží a pak se jako na povel přilepí na skálu, vmáčknou se do výklenků a prohlubní.
Petr Vizina: Saunou proti Putinovi
Někdy už ranní vstávání vylepší pomyšlení na večerní saunu. Zvlášť v ročním období, kdy se člověk budí do tmy, a vrací se za soumraku nebo za tmy domů. Zimní chlad a nevlídno večer vymění za nevelkou, potemnělou místnost, útulně vyhřátou téměř ke stovce stupňů celsia, místnost vonící dřevem terasovitých lavic, na kterých ležíme nebo posedáváme.
Alena Scheinostová: Padá listí
„Na osice lístek vadne, až uvadne – dolů spadne,“ zpívá se v lidové písni, která se stala všeobecně známou, když se jí s energií sobě vlastní chopil Hradišťan. A tak si ji pobrukuji taky: pokaždé, když navlékám tuhé rukavice a natahuju se pro hrábě, abych šla zlikvidovat to nadělení u nás na zahradě.
Anna Beata Háblová: Na začátku byla jáma
Na začátku mého psaní nebylo slovo, ale jáma. Chladná, drolivá a hluboká. Na začátku nebyla báseň, ale předčítání mého bratra Pavla. Chodívala jsem za ním do ledabyle zařízeného pokoje v horním patře naší bytovky, na které nebylo nic poetického, stejně jako na celém tomto okraji města.
Daniel Raus: Rajčata
Allan jezdí na Ukrajinu. Co ho znám, pořád někde pomáhá. Nejdřív ve východní Evropě, potom v Africe, teď na Ukrajině. Shání peníze, vozí humanitární pomoc, dělá všechno pro to, aby se tam lidi postavili na vlastní nohy. Nedávno si z Ukrajiny přivezl rajčata. Jeho žena Caulene z nich uvařila polévku. Chutnala prý báječně.
Martin Bedřich: O jedné staré intuici
Gnóze, pojem, který jako by už nepatřil do našeho světa. Označuje některé duchovní směry z počátků letopočtu, na mysli nám vytanou obskurní ezoterické praktiky, tajné společnosti, obscénní rituály. Zprávy o nich máme vesměs z raně křesťanských spisů, které gnostické nauky vehementně potíraly, takže o důvod víc, aby líčení jejich zvrhlosti bylo maximálně pikantní a nafouknuté.