Něco končí, něco nového začíná. Máme tu poslední díl cyklu původních autorských rozhlasových her Romany Bohunské. Přesně před čtyřmi lety, v dubnu 2017, jsme se začali setkávat na pravidelných vlnách Českého rozhlasu s neodolatelnými příběhy z hlavy této výjimečné scenáristky a režisérky, která se neváhá nechat inspirovat vlastním životem a do libret vtěluje životní zkušenosti za použití mnoha autobiografických prvků. A v závěrečné hře došla Romana touto cestou zatím nejdál.

Agismus. Velké a zároveň lehce opomíjené téma současnosti. Diskriminace kvůli věku se může týkat každého z nás. A tudíž nepřekvapí, že si Romana Bohunská za své nové hrdiny zvolila tři důchodce (60+) a jednoho třicátníka.

Romana Bohunská se vrhá do experimentů. A to jak uměleckých, tak osobních. A že se jí jedno s druhým většinou zaručeně prolíná, nemusíme našim posluchačům dvakrát zdůrazňovat. Nemusíme.

Téma úlohy a užitečnosti člověka ve společnosti je staré jako všechna témata. Je to prazáklad, podstata, kámen úrazu mudrců. A když se spojí se sexualitou, máme tu věčné kombo. A na něm si „kytaristka“ Romana Bohunská snaží opět naladit ten nejlepší zvuk. Trsátkem je jí opět milostný trojúhelník.

Tak nejen KRNAP, ale znovu i Sudety! Romana Bohunská se vrací k oblíbeným tématům a vytváří z nich zajímavý mix, který je navíc obohacený již dostatečně mixovanými vzpomínkami jejího prarodiče. V minulé větě jsme záměrně uvedli dědečkův titul v genderově neutrální podobě, nicméně každý si jistě domyslí, že ten, kdo za druhé světové války řídil český vojenský letoun, nebyla žena. Zájem o problematiku rovnosti menšin ovšem autorka rozvíjí ve své nové hře opět s velkým apetitem!

Podnikatelské drama je oblíbený subžánr Romany Bohunské. Ráda jej navíc halí do hávu melodramatu s, jemně řečeno, „zvláštními prvky“. A dalším oblíbeným kořením jsou jí společensko-politická tabu a stereotypy. Nikoli však jejich bourání, ale pouze „kořenění“ textu. Dnes poprvé dáváme kompletní prostor průvodního slova samotné autorce, aby vám osvětlila své pohnutky, které ji vedly k vytvoření (nejen) této nové hry, natočené v brněnském Kabinetu Múz. Tímto jí předáváme slovo:

Šumava je překrásné místo jak pro klidnou dovolenou, tak pro osobní drama. Odvěký spor Národního parku Šumava s Krkonošským národním parkem se rozhodla Romana Bohunská metaforicky zvěčnit ve své nové hře. A přidala k tomu mnoho dalších společenských elementů. Vznikla výbušná směs, jejíž rozbuškou je bezmála nevinný požadavek na obnovu zábavných funkcí jednoho firemního softwaru.

Jak jsme naznačili minule, hrdinky příběhů Romany Bohunské začínají vystrkovat své emancipační růžky. Ovšem způsob, jakým to činí ta dnešní, hraničí až se sexuálním obtěžováním. A jak název napovídá, půjde především o emoční klid.

Regionální politika se od té globální liší v mnoha ohledech. Jedním ze základních rysů maloměstského života je fakt, že těžko utajíte něčí totožnost, původ a obecněji lidské vazby. Jednoduše jej minimálně jednou za měsíc potkáte cestou z nákupu.

Romana Bohunská reaguje na současnou situaci po svém – vyhýbá se jí oklikou přes volné zpracování klasické literární předlohy. Tentokrát na to jde přes verneovku! Dva roky prázdnin jako koronavirová metafora? Nebo prostě jen metafora?