Napadlo mě, jak hluboce příbuzné jsou výroky Za komunistů bylo líp a Za Babiše bylo líp.
Někdy je dokonce pronášejí stejní jedinci. Náhoda? Nemyslím si, jak říkají ruští propagandističtí oblíbenci zmíněných jedinců. Dlouhá léta ze stejného směru, z východu přichází snaha o ovládnutí českého veřejného mínění za pomoci vzpomenutých jedinců.

V lednu 1939 Josef Stalin ve speciálním šifrovaném telegramu adresovaném sovětským stranickým orgánům a tajné službě NKVD vyjádřil nespokojenost s tím, že se někteří činitelé snažili vyhýbat mučení jako metodě vyšetřování. „Použití fyzického působení v praxi NKVD bylo uvolněno počínaje rokem 1937 na základě povolení ÚV VKS(b),“ stálo v telegramu.

Karel Čapek nebyl žádný zahraniční hodnostář, který by se jal udělovat hraběcí rady. Byl to český spisovatel. Že ho někteří obyvatelé jeho vlastní země nakonec uštvali k smrti, to je fakt, který poznamenáme a zatím dáme stranou. Bude se ještě hodit. 

Jeden z těchto dvou mužů žije a přednáší v Brně. Druhý žije a píše tu v Angli, tu ve Francii, tu ve Španělsku. Oba se těší úctě v ruské intelektuální komunitě. Oba nenávidí Putinův režim. Oba je Putinův režim nenávidí. Prohlásil je za cizí agenty a jednoho z nich navíc za extremistu a teroristu. Za to, že píše knihy a články. 

Poslouchám knihu Pavla Kosatíka Slovenské století. Je to úchvatné a zároveň trýznivé vyprávění. Zvláště se to týká období společného státu před druhou světovou válkou. Bije do očí, jak se mnohé rysy tehdejší situace podobají dnešku.

Teroristický útok v Moskvě nakonec využil Vladimir Putin k ještě většímu utahování šroubů v domácí politice. Bez důkazů označil za viníky teroru USA a NATO, které podle jeho představ využily Ukrajinu, která zas zorganizovala islamisty.

Masakr v moskevském Krokus Centru vzkřísil emoce spojené se zlem. Vraždění prováděné islámskými radikály má pro nás démonické zbarvení. Svádí to k tomu, aby člověk příšerné zlo zaškatulkoval jako něco mimo náš civilizační okruh. Byl by to ale postoj hodný pana Povondry z Války s mloky. 

V poledne v neděli 17. března vzplál na Můstku v Praze Putin. Nebyl to ruský prezident, jen jeho maska. Asi stovka ruských občanů, kteří Putina nesnáší, však i tento rituál doprovodila potleskem.

Odříkaného chleba největší krajíc. Francouzský prezident Emmanuel Macron tak dlouho volal Vladimiru Putinovi, že ho absence vstřícnosti z Kremlu přestala bavit. A pro leckoho nečekaně se stal tvůrcem nového přístupu k agresivnímu ruskému státu, který se cítil pevný v kramflecích. 

Počínaje pátkem 15. března a konče nedělí 17. března probíhá v Ruské federaci speciální operace, kterou Kreml nazývá volbou hlavy státu. Nelze přesně určit procento obyvatel RF, kteří v duchu vědí, že nejde o žádné volby, protože nebyly vytvořeny rovné podmínky pro kandidáty a protože ve všeobecném povědomí už dlouhá léta žije jistota, že úřední výsledky upravuje Putinova administrativa dle libosti. Toto procento ale bude bezpochyby většinové.