Na konci 29. ročníku karlovarského festivalu si Jiří Bartoška, poprvé v roli prezidenta přehlídky, myslel, že to nejtěžší má za sebou. V roce 1995 však festival přišel o prestižní kategorii A – získal ji nově vzniklý konkurent, pražský mezinárodní filmový festival Zlatý Golem. Filmaři se tehdy rozdělili podle toho, kterou přehlídku podpoří. „Celé Karlovy Vary žily festivalem. Ucítily, že by o něj mohly přijít,“ popisoval Jan Svěrák, který na 30. ročníku uvedl snímek Jízda.

První ročníky karlovarského festivalu po pádu komunismu se opakovaně potýkaly s finančními i organizačními problémy. Tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid pak prohlásil, že stát o filmovou přehlídku v nestojí. „V roce 1993 se stát zřekl festivalu, a tak se parta nadšenců rozhodla, že založí nadaci, aby festival pokračoval,“ vzpomínal pozdější festivalový prezident Jiří Bartoška.

Karlovarský filmový festival slaví 60. narozeniny a chystají se tam opět davy lidí. Seriál Radiožurnálu se ale vrací do doby, kdy filmové přehlídce vládla ideologie a kina byla poloprázdná. „Po roce 1968 následovala pauza a v roce 1970 na 17. ročníku už byl cítit závan normalizace,“ vypráví kronikář festivalu Květoslav Kroča. Systém hodnocení filmů se vrátil do 50. let. V roce 1978 se festival poprvé konal v nově otevřeném hotelu Thermal. Jak ho hodnotil Jiří Bartoška?

Jen dva měsíce před srpnovou invazí panovala v Československu naděje na větší tvůrčí svobodu bez cenzury. Atmosféru odrážel i šestnáctý ročník karlovarského filmového festivalu, který změnil podobu soutěže a ocenil hned dvakrát snímek Rozmarné léto režiséra Jiřího Menzela. Zatímco domácí publikum slavilo, sovětská delegace označila vítězný film za dílo bez hlubší ideje. Festival se zároveň zapsal do historie i položením základního kamene budoucího hotelu Thermal.

Prestižní kategorii A získal karlovarský filmový festival v roce 1957. Tehdy se také prolomily ideologické bariéry a diváci mohli vidět i filmy ze Západu. Ve Varech byly uvedeny snímky jako Cabiriiny noci nebo Sedmá pečeť. Filmy se promítaly v rekonstruovaném letním kině a v parku vyrostlo první stanové městečko. Přátelskou atmosféru lázeňského města v roce 1964 poznal i herec Henry Fonda, kterému se ve Varech líbilo stejně jako italské hvězdě Claudii Cardinalové.

Zatímco první dva festivaly se odehrávaly ještě v poválečných kulisách, ten třetí v roce 1948 už ovládla ideologie komunistické strany. Jak ve své kronice Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary připomíná historik Květoslav Kroča, přestože socialistický realismus začal být jediným správným směrem, politika ještě v roce 1948 neovlivňovala na festivalu úplně všechno. V 50. letech se situace proměnila.

Karlovarský filmový festival letos slaví šedesátku. Poprvé se konal už rok po druhé světové válce, starší je jen festival v italských Benátkách. První ročník začal 1. srpna 1946 – a nebylo to v Karlových Varech. Tady se filmy sice promítaly, ale až den po oficiální premiéře v Mariánských Lázních. Ty měly víc kin než Karlovy Vary, město na soutoku řeky Teplé a Ohře ale zase filmaře inspirovalo.

Člověk je od nepaměti věčným hledačem pravdy a informací. O to víc v současné době koronavirové pandemie...

Děsivá pověst o lesním dítěti, které mělo oči divé zvěře, ale i uklidňující procházka s výhledem do kraje. Nejen to nabízí Hroznětín na Karlovarsku a jeho okolí.

Když se řekne Hlahol plzeňský - co si představíte? Možná vás překvapí ohlédnutí za tímto pěveckým spolkem v podání Tomáše Bernhardta.

O přechodu na tzv. DVB-T2 a o tom, co by se mohlo stát, kdybychom se této hromadné akce neúčastnili, se ve svém fejetonu zamyslela Kateřina Dobrovolná.