Dvacet let vedla knižní veletrh Svět knihy a značně přispěla k jeho mezinárodnímu uznání. Za přínos knižní kultuře letos získala cenu Magnesia. „Hodnota veletrhů spočívá v osobním setkávání,“ říká ve Vizitce. „Překladatelé z českého jazyka v zahraničí jsou naši ambasadoři.“ Jaké byly po revoluci začátky festivalu Svět knihy? A jaká je cesta k překladům českým knih? Ptá se Karolína Koubová.

Vydala sedmou knihu pro dospělé Čas vos. „Je to román spokojenosti a vyrovnanosti v životě,“ popisuje ve Vizitce. „Když píšu knihu, vidím ji jako film.“ Po dopsání románu se obvykle věnuje psaní pro děti, o kterém říká, že je pro ni psychoterapií. Nakolik se její knihy proměňují v redakci nakladatelství? Jak se sama potýká s textem? A proč nekalkuluje? Ptá se Karolína Koubová.

Spolupracoval na filmech Lidice, na dokumentu V síti, seriálu Okresní přebor, Čtvrtá hvězda a nejnověji na snímku s dětskými herci Tichá pošta. Ve Vizitce mluví i o filmových obhlídkách, při kterých už navštívil tisíce domů a bytů a dokázal v nich číst jako z knihy. V čem se liší divadelní a filmová scénografie? A co znamená, „jít na jehovistu“? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 1. 4. 2025.

Povede Debut Pražského jara – jeden z nejsledovanějších koncertů festivalu, který dává mladým dirigentům příležitost řídit velký orchestr. „Čím víc času s partiturou trávím, tím víc se názor na skladbu mění,“ říká ve Vizitce. „Na zkouškách analyzuju, na koncertě se snažím přenášet to, co cítím.“ Zohledňuje i obecenstvo? A proč se někdy diriguje bez taktovky? Ptá se Karolína Koubová.

Má ráda divadlo, které je zvědavé a které aktivizuje. V Divadle Na zábradlí nastudovala inscenaci Paní Dallowayová, v níž nahlíží vnitřní a vnější svět postav a taky fenomén neviditelnosti žen. „Zajímalo nás, jak by paní Dallowayová vypadala dnes,“ říká ve Vizitce. Jak uvažovali o scéně s vodopádem? A proč je pro ni důležité udržovat kulturní život v rodné obci v Krkonoších? Ptá se Karolína Koubová.

Jeho tématem je umění ve veřejném prostoru. Nejnověji se podílel na publikaci Pražské metro. To je podle něj luxusním prostředím, v němž se snoubí kvalitní umění a architektura. „Věci kvalitní a odvážné si nezískávají veřejnost hned. Musí si na ně postupně zvykat,“ říká ve Vizitce. Proč má nejradši stanici metra Vyšehrad? A proč se mu v umění jen stěží hledá naděje? Ptá se Karolína Koubová.

Je fenoménem české výtvarné scény. Na AVU založil ateliér Grafika 2, nezatížený technikou a zaměřený na okrajové a podprahové vlivy. „Když vidíte vývoj generací, chcete být u toho,“ říká ve Vizitce. Teď jako pedagog skončil a chce se věnovat vlastní tvorbě. „Možná jsem při malování opomenul oblast, kterou za mě nikdo neudělá.“ Jak si kultivovat výtvarné vidění? A proč nemá kompost zapáchat? Ptá se Karolína Koubová.

Galerii v Městské knihovně v Praze, kde má rozsáhlou retrospektivní výstavu, považuje za nejlepší prostor na světě. Kreativita je podle něj zázrak, který umělá inteligence nenahradí. „Člověk by měl být rebel. Když příliš přebíráte od druhých, deformuje vás to,“ říká ve Vizitce. Proč ho neláká dokumentární fotografie? A jak vzpomíná na návštěvu Helmuta Newtona v Praze osmdesátých let? Ptá se Ondřej Cihlář.

„Je sechs hodin.“ „Jsme s vámi, buďte v duchu s námi.“ To jsou věty známé z rádia při Pražském povstání v roce 1945. „Země byla naladěná, že už se něco bude dít. Náš rozhlas byl jediný v Evropě, který dokázal udržet vysílání po celou dobu osvobozování,“ říká Tomáš Dufka ve Vizitce. Jak v květnu 1945 dokázal rozhlas nevypnout? A jak se lišilo vysílání tehdy a v srpnu 1968? Ptá se Karolína Koubová.