Lidé si hráli odnepaměti, a tisíce let jsou staré i deskové hry. Důkazy o nich jsou vytesané ve starověkých hrobech, hrací pole se zachovala i ve starořímských lázních. Michal Musil z Havlíčkova Brodu se rozhodl vyrobit repliky těch nejznámějších starověkých her. Všechny je možné hrát i dnes.

Značku Regionální potravina Kraje Vysočina letos získal i kefír z mlékárny v Lesonicích na Třebíčsku. Zajeli jsme se podívat, kde vzniká a zjistili jsme, že mléko z kravína do mlékárny putuje jen pár desítek metrů. A krávy se živí krmením, které vyrostlo na okolních polích a loukách. Všechno je to tam pěkně pohromadě.

ZUŠ open je každoroční květnová přehlídka talentů ze základních uměleckých škol. V Chotěboři se letos představil místní žákovský dechový orchestr Da Capo společně se spřáteleným Dechovým orchestrem mladých města Tiszafüred z Maďarska. Na pódiu chotěbořského kina se vystřídala dvě více než čtyřicetičlenná tělesa.

Za nenápadnými kameny u cest, v polích a lukách se často skrývají dramatické příběhy. Jeden takový stojí v hájku nad Novým Veselím na Ždársku.

Procvičit si cizí jazyk je nejlepší s rodilým mluvčím. Možná nikoho nepřekvapí, že dnes už v mnoha městech i na Vysočině žijí lidé z jiných zemí, pracují tady, někteří založili rodiny, a už tu zůstali.

Kvašení potravin je v poslední době velký hit. Zatímco naše babičky znaly jen kysané zelí a možná ještě okurky, dnes se kvasí všemožné druhy zeleniny a třeba i hub.

Arborista je člověk, který rozumí stromům – pečuje o ně, stará se o jejich výsadbu i ošetření. Říká, že strom je chytrý a zbavuje se větví, které už nepotřebuje. To může ale ohrozit všechno pod ním - lidi, auta i domy. Proto se i v těchto dnech ozývá vrčení pil a padání větví v téměř kilometr dlouhé lipové aleji v Hamrech nad Sázavou.

Kompost, to už nemusí být jen hromada zahradního odpadu někde v rohu u plotu. Můžete ho mít i doma v kuchyni, a výsledkem si pohnojit třeba kytky v truhlících na balkóně. Jednou z možností, jak kompostovat domácí organický odpad, je japonská metoda Bokashi.

V roce 1950 od července do listopadu v Československu postupně zmizely ženské kláštery i církevní řády. Řádové sestry skončily v pečovatelských domech, nebo v internaci v odlehlých částech republiky. V nemocnici v Havlíčkově Brodě však zůstaly ještě dalších osm let. Jako dítě se s nimi setkávala i paní Hana Formánková, která bydlela s rodinou přímo v areálu nemocnice.