Kdo by neznal Rudolfa II.? Lehce podivínského panovníka, který měl zvláštní sbírku, zval do Prahy alchymisty a nikdy se neoženil, přestože měl ženy rád. Byl ale opravdu tak podivínský, jak nám jej líčí třeba film Pekařův císař? Nebylo za tím vším něco víc? Něco, co pomohlo vybudovat jednu z nejvýznamnějších epoch naší historie, tedy dobu Rudolfínskou? O tom budou Příběhy z kalendáře věnované Rudolfovi II. Habsburskému, který se narodil 18. července 1552.

Rodištěm spisovatele Karla Klostermanna bylo Horní Rakousko, jeho otec se považoval za Němce, on sám se cítil být Čechem. Spory o národnostní identitu zaměstnávaly nejen dvě generace Klostermannů, ale také dvě další generace literárních historiků – a pohříchu také politických kádrováků. Pro Němce byl Karel Klostermann příliš Čech, pro Čechy – když se to hodilo – zase příliš Němec. Pro nás je ovšem největším českým spisovatelem Šumavy. Tam také 16. července 1923 zemřel.

Velikán, který neměl rád velikášské řeči. Zemřel mladý 15. července 1904, ale patrně není na světě žádné divadlo, které by neuvedlo alespoň jednu z jeho her. Stejně tak asi neexistuje knihovna, kde by nebyly sbírky jeho povídek. Jeho začátky ale byly plné nepochopení. Povídky musel neustále krátit, aby vyhovovaly formátu humoristických časopisů. První uvedení Racka v Petrohradě úplně propadlo. Úspěch měl až díky Stanislavskému.

Bastilu postavili u hradeb na východním okraji Paříže během Stoleté války Francie proti Anglii. Pevnost měla 8 věží s cimbuřím a chránil ji vodní příkop s padacími mosty. Nebyla nikdy dobývána, až do 14. července 1789, kdy se na ni vrhl dav vzbouřené chudiny. Zajatému guvernérovi pevnosti pak uřízli hlavu kuchařským nožem, nabodli ji na kopí a za zpěvu písní nesli ulicemi Paříže. Tím začala Velká francouzská revoluce a 14. červenec je ve Francii státním svátkem.

Její obočí se stalo ikonou, stejně jako její malby plné bolesti a symbolů. Po těžké nehodě z mládí zůstala Frida Kahlo fyzicky poznamenaná, ale duševně nezlomná. Milovala Diega Riveru, bolševickou revoluci a Mexiko. Malovala sebe sama, protože „se znala nejlépe“. Z obyčejné ženy se stala feministickým a uměleckým symbolem, který inspiruje dodnes. Zemřela 13. července 1954.

Vlasta Průchová, významná česká jazzová zpěvačka se narodila 12. července 1926 v Ružomberku. Kouzlu jazzu propadla po seznámení s budoucím manželem Janem Hammerem, který patřil k průkopníkům tohoto hudebního žánru u nás. Největší popularitu si získala na přelomu 50. a 60. let díky soutěži Hledáme písničky pro všední den. Hned několik songů v jejím podání se stalo dobovými hity včetně duetu Až nám bude dvakrát tolik s tehdy začínajícím Karlem Gottem.

Ve světě plném lesku a přezdobenosti přišel Giorgio Armani s čistými liniemi a střízlivou elegancí. Jeho první kolekce v roce 1975 šokovala i nadchla. Zvlášť jeho slavné „power suits“ – dokonale padnoucí dámské kostýmy – ovlivnily styl celých generací. Oblékl Hollywood, redefinoval luxus a zapsal se do dějin jako muž, který naučil svět, že méně může znamenat více. Narodil se 11. července 1934.

Točil s Robertem De Nirem, a jeho Intimní osvětlení se každý rok promítalo v Carnegie Hall. „V momentě, kdy se rozhodnu, že budu dělat nějaký film, tak se do něj zakousnu jako buldok. Když mám v hlavě verzi filmu a někdo by se se mnou chtěl hádat, musel by mě zastřelit, aby dosáhl svého,“ říkal o sobě Ivan Passer (†86), který se řadí mezi nejúspěšnější české režiséry v Hollywoodu.

Základní kámen Karlova mostu byl pravděpodobně položen 9. července 1357. Podle pověsti určil přesné datum i čas císař Karel IV. Velmi důvěřoval astrologům a zvolil okamžik, který měl mostu přinést štěstí. Existuje i teorie, podle které se tak mělo stát 9. 7. 1357 v 5 hodin a 31 minut ráno. Když se všechny číslice tohoto data a času napíší za sebou, vznikne řada lichých číslic od jedničky k sedmičce a zase zpátky – takzvaný palindrom. Tento výklad má však řadu trhlin.