Mireille Mathieu, světově proslulá zpěvačka se narodila 22. července 1946 ve francouzském Avignonu. Měla celkem 13 sourozenců. V roce 1965 uspěla v talentové soutěži a pod vedením manažera Johna Starka se stala hvězdou první velikosti. Repertoár stavěla na romantických písních a šansonech. V dobách studené války vystupovala i za železnou oponou. Natočila přes 1 200 písní a vydala stovky alb. Velmi si oblíbila Prahu, kam pravidelně jezdí koncertovat.

Narodil se 21. 7. 1899. Byl prvním zraněným Američanem na italské frontě za první světové války. Byl chudým spisovatelem v Paříži 20. let, válečným reportérem za španělské občanské války, lovcem v Africe, milovníkem býčích zápasů a důmyslně namíchaných koktejlů. Nebezpečí a adrenalin nejen přitahoval, ale i sám vyhledával. Jeho život a tvorba tvořily nedílný celek. Všechno, o čem psal, dobře znal a prožil na vlastní kůži. Zpočátku jeho povídky ale všude odmítali...

1. července 1937 na dvě minuty ztichly všechny rádiové vysílače na světě. Stalo se tak na počest italského vynálezce Guglielma Marconiho, který téhož dne zemřel. Tehdy byl světovou celebritou, obdivovaným mužem, který dokázal konat technické zázraky prakticky na počkání. Jenže tomu tak nebylo vždy. „Každý vynález je produktem představivosti, vytrvalosti a špetky šílenství,“ říkal. Sám toho byl dokonalým příkladem. Jeho teoriím se nejdřív jen smáli. Pomohla mu nehoda parníku…

„Na světě je to tak, že jedni orají a vláčejí, a druzí sklízejí,“ říká Jiří Zahajský jako inspektor Trachta ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Je to asi nejslavnější film tohoto skvělého herce, který zemřel 19. července 2007. Za svůj život si zažil vláčení, kdy neměl ani kde spát, orání, kdy se kvůli režimu nemohl příliš objevovat ve filmu ani v televizi, a také sklízení, kdy ho oceňovali diváci za jeho pozdější role, a kdy našel štěstí v lásce s Janou Brejchovou.

Zostuzený, přestože zachránil nespočet lidských životů. Waldemar Haffkine, ukrajinský vědec, bakteriolog židovského původu riskoval vlastní život, když si jako první aplikoval svou vakcínu proti choleře. Později v improvizované laboratoři v Bombaji vyvinul i první vakcínu proti moru na světě. Byl povýšen do šlechtického stavu. Prošel si obdivem, i krutým pádem, když byl nespravedlivě obviněn ze smrti očkovaných lidí.

Přeneste se do rudolfinské Prahy a navštivte s námi magické místo zahalené aurou tajemství. Je Rudolfova štola součástí obřího labyrintu tajných chodeb pod Prahou? Jak dlouho dělníkům trvalo, než ji dokázali vyhloubit? Jaké k tomu měli ve své době technické prostředky? A jak to vůbec bylo s přiváděním vody v dobách dávno minulých? Mrazivé léto na Dvojce vám přináší další tajuplný Příběh z kalendáře.

Pomohl lidem po celém světě, a přece většina z nich nezná jeho jméno. Celý život pilně pracoval v laboratoři a výsledků se dočkal až po letech. Stojí za vývojem léků proti žloutence typu B nebo proti AIDS a měl blízko k udělení Nobelovy ceny. Dejvické divadlo o něm uvedlo hru. Mimořádný vědec i obyčejný člověk, který miloval horské výšlapy s rodinou, zemřel 16. července 2012. Na jeho odkaz dnes navazuje i jeho dcera. Preparáty, na nichž se podílel, dnes vydělávají miliardy.

Archeologická památka objevená francouzskými vojáky 15. července 1799 při stavebních úpravách pevnosti Fort Julian v dnešním městě Ar-Rašíd v Egyptě. Přes 1 m vysoký a 70 cm široký kamenný blok z černé žuly je fragmentem starověké stély nesoucí nápis ve třech různých písmech. Díky tomu se postupně podařilo dešifrovat démotické písmo a později i hieroglyfy. Tento mimořádně cenný artefakt, který stál na počátku moderní egyptologie, je dnes k vidění v Britském muzeu v Londýně.

Bastilu postavili u hradeb na východním okraji Paříže během Stoleté války Francie proti Anglii. Pevnost měla 8 věží s cimbuřím a chránil ji vodní příkop s padacími mosty. Nebyla nikdy dobývána, až do 14. července 1789, kdy se na ni vrhl dav vzbouřené chudiny. Zajatému guvernérovi pevnosti pak uřízli hlavu kuchařským nožem, nabodli ji na kopí a za zpěvu písní nesli ulicemi Paříže. Tím začala Velká francouzská revoluce a 14. červenec je ve Francii státním svátkem.

Vysoká něco málo přes 11 cm a široká zhruba 4,5 cm figurka z pálené hlíny patří do pětice nejvzácnějších movitých památek na našem území. Sošku nahé ženy s výraznými prsy, vystouplým břichem, širokými boky a viditelnými tukovými záhyby zná celý svět už více než sto let. Na poli Edmunda Hanreicha mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi, někdejším sídlišti lidí starší doby kamenné, ji 13. července 1925 nalezl tým archeologa, speleologa, zoologa a geografa Karla Absolona.