„Na světě je to tak, že jedni orají a vláčejí, a druzí sklízejí,“ říká Jiří Zahajský jako inspektor Trachta ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Je to asi nejslavnější film tohoto skvělého herce, který zemřel 19. července 2007. Za svůj život si zažil vláčení, kdy neměl ani kde spát, orání, kdy se kvůli režimu nemohl příliš objevovat ve filmu ani v televizi, a také sklízení, kdy ho oceňovali diváci za jeho pozdější role, a kdy našel štěstí v lásce s Janou Brejchovou.

Zostuzený, přestože zachránil nespočet lidských životů. Waldemar Haffkine, ukrajinský vědec, bakteriolog židovského původu riskoval vlastní život, když si jako první aplikoval svou vakcínu proti choleře. Později v improvizované laboratoři v Bombaji vyvinul i první vakcínu proti moru na světě. Byl povýšen do šlechtického stavu. Prošel si obdivem, i krutým pádem, když byl nespravedlivě obviněn ze smrti očkovaných lidí.

Přeneste se do rudolfinské Prahy a navštivte s námi magické místo zahalené aurou tajemství. Je Rudolfova štola součástí obřího labyrintu tajných chodeb pod Prahou? Jak dlouho dělníkům trvalo, než ji dokázali vyhloubit? Jaké k tomu měli ve své době technické prostředky? A jak to vůbec bylo s přiváděním vody v dobách dávno minulých? Mrazivé léto na Dvojce vám přináší další tajuplný Příběh z kalendáře.

Pomohl lidem po celém světě, a přece většina z nich nezná jeho jméno. Celý život pilně pracoval v laboratoři a výsledků se dočkal až po letech. Stojí za vývojem léků proti žloutence typu B nebo proti AIDS a měl blízko k udělení Nobelovy ceny. Dejvické divadlo o něm uvedlo hru. Mimořádný vědec i obyčejný člověk, který miloval horské výšlapy s rodinou, zemřel 16. července 2012. Na jeho odkaz dnes navazuje i jeho dcera. Preparáty, na nichž se podílel, dnes vydělávají miliardy.

Archeologická památka objevená francouzskými vojáky 15. července 1799 při stavebních úpravách pevnosti Fort Julian v dnešním městě Ar-Rašíd v Egyptě. Přes 1 m vysoký a 70 cm široký kamenný blok z černé žuly je fragmentem starověké stély nesoucí nápis ve třech různých písmech. Díky tomu se postupně podařilo dešifrovat démotické písmo a později i hieroglyfy. Tento mimořádně cenný artefakt, který stál na počátku moderní egyptologie, je dnes k vidění v Britském muzeu v Londýně.

Bastilu postavili u hradeb na východním okraji Paříže během Stoleté války Francie proti Anglii. Pevnost měla 8 věží s cimbuřím a chránil ji vodní příkop s padacími mosty. Nebyla nikdy dobývána, až do 14. července 1789, kdy se na ni vrhl dav vzbouřené chudiny. Zajatému guvernérovi pevnosti pak uřízli hlavu kuchařským nožem, nabodli ji na kopí a za zpěvu písní nesli ulicemi Paříže. Tím začala Velká francouzská revoluce a 14. červenec je ve Francii státním svátkem.

Vysoká něco málo přes 11 cm a široká zhruba 4,5 cm figurka z pálené hlíny patří do pětice nejvzácnějších movitých památek na našem území. Sošku nahé ženy s výraznými prsy, vystouplým břichem, širokými boky a viditelnými tukovými záhyby zná celý svět už více než sto let. Na poli Edmunda Hanreicha mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi, někdejším sídlišti lidí starší doby kamenné, ji 13. července 1925 nalezl tým archeologa, speleologa, zoologa a geografa Karla Absolona.

Tisíce statečných Čechů a Slováků se nesmířily s obsazením Československa v březnu 1939. Dva a půl tisíce z nich vstoupili do britského Královského letectva. Vyznamenali se v bitvě o Británii i při invazi do Normandie. První čs. stíhací peruť byla ustanovena 12. července 1940. Komunistický režim se ale tyto válečné hrdiny snažil vymazat z historie a ty, kteří přežili a vrátili se do vlasti, perzekvoval. Rehabilitace a uznání se dočkali až po listopadu 1989.

Olga Havlová se stala jedním ze symbolů porevolučního Československa i Česka. Svou přirozeností a lidským vystupováním si jako první dáma získala srdce celé země. Přestože se setkávala s mnoha významnými osobnostmi z celého světa, vždy v ní zůstal kus jejího rodného Žižkova, ke kterému se ráda hlásila. Pokud bylo potřeba, pro ostřejší slovo nešla daleko. Výrazně se zasadila o rozvoj sociální péče a charitativní činnosti u nás. Narodila se 11. července 1933.

Módní návrhářka Mary Quantová minisukni poprvé představila 10. července 1964. Lem šatů sice zkracovali i jiní, ale teprve nekonvenční britská tvůrkyně nadchla pro „mini“ celou mladou generaci tehdejší doby, která odmítala upjaté oblečení rodičů. Její modely oblékali slavní Beatles, Rolling Stones, ikonická modelka Twiggy, ale hlavně davy obyčejných dívek. „Je symbolem žen, které nechtějí čekat,“ prohlásila. Koncem 60. let měla v Československu minisukni každá druhá slečna.