V hájence v bývalé obci Pustina u Hartmanic bydlel lékař Zdeněk Kostrouch. Za svými pacienty jezdil nejraději na koni.

V dřívějších časech lidé běžně umírali doma a rodiny musely být na možnou smrt připraveny. Třeba tak, že v každé chalupě bývala přichystána úmrlčí prkna.

Lov posledního medvěda v Čechách byl velmi dramatický. 115 kilogramů vážící medvědice byla ulovena 14. listopadu 1856 nedaleko Jeleních vrchů.

Prameny Vltavy patří mezi nejnavštěvovanější místa Národního Parku Šumava. Také aby ne, vždyť se jedná o prameniště naší národní řeky, které by měl každý Čech alespoň jednou za život navštívit. Ke vzniku pramene se váže také jedna pěkná legenda.

V oblasti mezi Kvildou a Borovými Lady, na břehu Teplé Vltavy se průmysl zabydlel už v 17. století, konkrétně v roce 1686. Vznikla zde první sklářská huť Johanna Pocka, ke které později přibyla ještě druhá huť Franze Sickingena. Výroba skla tu trvala přes dvě stě let.

Šumava vždy lákala, láká a pravděpodobně i nadále bude lákat nejrůznější umělce. Nádhernou přírodou se nechávají inspirovat literáti, hudební skladatelé, fotografové a také malíři. Její krásu ztvárnily na větší či menší plátna stovky malířů, z nichž asi ten nejznámější je Julius Mařák. Šumava mu byla inspirací při tvorbě dvou obrovských obrazů – jak významem, tak fyzickou velikostí.

Pochody smrti na konci druhé světové války znamenaly často trýznivou smrt pro tisíce vězňů koncentračních táborů. Jeden z dlouhých pochodů, který nepřežila většina žen a dívek, procházel v dubnu a květnu Šumavou. Dvanáct vězenkyň zemřelo nedaleko Hartmanic, kde je připomíná úmrlčí prkno na bývalém židovském hřbitově.

Největším městem Česka je po dlouhá staletí Praha – to ví asi úplně každý. Avšak málo kdo asi tuší, že podle rozlohy katastrálního území nebývalo druhým největším sídlem po Praze Brno, jak je tomu v současnosti, ale Stodůlky na Šumavě.

Josef Menčík se narodil v roce 1870 v jednom z bytů v Dobršské tvrzi nedaleko Strakonic. Jeho rodiště bylo o čtyři desítky let později zásadně poničeno velkým požárem, po kterém mělo být zbouráno. Tomuto osudu ale zabránil právě její rodák Josef Menčík, který vyhořelou budovu v roce 1911 koupil.

Dolejší Krušec, Kundratice, Palvínov, Chamutice, Dolejší Těšov, Kojšice, Loučová, Jiřičná nebo Chamutice. To je jen několik obcí tísnících se nedaleko Hartmanic a Petrovic u Sušice, ve kterých ještě stojí různě velké zámky a zámečky v různém stavebním stavu.