- Podcasty
- Příběhy 20. století
Poslechněte si podcast: Odsunutá paměť. Příběhy Němců z českých zemí, vyhnaných po válce z domovů – 1. část
„Hluboko na Šumavě, tam je můj domov / je to už pěkně dlouho, co jsem odtamtud pryč / ale vzpomínka, ta mi zůstane navždycky / na Šumavu zapomenout nemůžu,“ zpívá Franziska Krampfl. Píseň Tief drin im Böhmerwald napsal šumavský rodák, sklář Andreas Hartauer (1839–1915).
Příběhy 20. století
Vyprávíme příběhy, na které se zapomnělo, nebo se na ně mělo zapomenout.
Chtěl vyprávět o Dukle, ale nemohl, rozplakal se
Alexander Beer se oženil v pětadvaceti letech. V sovětské textilní továrně u Moskvy se zamiloval do půvabné dělnice Márie. Beer svoji manželku, kterou prý vroucně romanticky miloval, opustil. V průběhu roku 1942 požádal sovětské úřady, aby mu vystavily tzv. puťovku do Buzuluku k československé vojenské jednotce.
Nemám nikoho, kdo by se o mne staral. Příběh Hany Bicencové
V říjnu 1952 se čtrnáctiletá Hana Lišková (později Bicencová) dostala do ústavu pro nezaopatřené děti ve Vodňanech. Zhruba o týden dřív, přesně to bylo 6. října, skončilo její dětství, od toho dne už neměla právo na klidný život s rodiči, sourozenci a babičkou. Neměla právo na domov ani na studium, neboť byla dcerou zatčených a později odsouzených nepřátel lidově demokratického zřízení.
Zpochybňovaný odbojář Michal Legdan nikoho nezavraždil a nekradl. Šířil letáky a plánoval převrat
O nikom se v médiích, na ministerstvu obrany a v ÚSTR nediskutovalo tolik jako o Michalu Legdanovi. Někteří jeho případ přirovnávají k Mašínům. Prý jeho příběh ještě vyostřeněji klade otázku, jaké prostředky v boji proti komunistickému režimu byly ospravedlnitelné.
„Uže padachnul?“ Příběh Jiřího Koldy, kterého těžce zranili sovětští vojáci v srpnu 1968
V knize Sedm pražských dnů 21. – 27. srpen 1968 stojí: „V noci z 24. na 25. srpna vnikli sovětští okupanti násilím do budovy ministerstva dopravy v Praze na Příkopech. Údajně hledali zbraně, ve skutečnosti však ničili technické zařízení a postřelili službu konajícího s. Koldu. Druhému pracovníku se podařilo uprchnout. Na tuto skutečnost přišla VB v neděli ráno při střídání služby. Téměř vykrvácený s. Kolda byl dopraven na Bulovku.“
„Už toho máme dost!“ zařval kdosi při promítání nacistického filmu. Odnesl to nevinný kluk
Bedřich Jiránek vyrazil v roce 1942 do kina. Dávali propagandistický film Heimkehr (Návrat) o utlačovaných Němcích v Polsku.
Komunistická msta na rodině Švédových. Příběh Ludmily Zouharové
- listopad 1953 si Radslav Švéda pamatuje dodnes: „Když se máma se mnou loučila, řekla mi, že se vrátí. Byly mi čtyři roky. Vrátila se, ale až za deset let. Pamatuju si, že tohle pověděla, a že kolem zatýkání byl obrovský humbuk. Tenkrát projela u nás v Pivíně tak tři auta za den, a najednou se před domem vyštosovala spousta automobilů a běhali tam ozbrojenci. Na to si člověk občas vzpomene. To zůstalo.“
Za to, že neudal své bratry, dostal dvanáct let vězení. Příběh Aloise Čočka
V prosinci roku 1953 kdosi zaklepal na dveře ostravské ubytovny, kde žil údržbář, vyučený stolař a ajznboňák Alois Čoček.
Patnáctiletý uprchlík. Příběh „černého pasažéra“ Miloše Anthonyho Navrátila
Dne 21. prosince 1962 přistálo v Ganderu v kanadské provincii Newfoundland kubánské letadlo, které startovalo v Praze a potřebovalo doplnit palivo. Vystoupil z něj i Miloš Navrátil. Bylo mu patnáct let, do letadla pronikl bez letenky a bez povolení. Neuměl pořádně žádný jazyk, ale s pomocí přivolaného tlumočníka vysvětlil kanadským úředníkům, že hodlá v jejich zemi zůstat.
Modlila se, aby nikoho neudala, když ji táhli estébáci na výslech. A ztratila řeč
Marii Chalupovou zatkla Státní bezpečnost v polovině roku 1949. Zrovna ukládala ke spánku děti v mateřské školce.
Mohl jsem se jen dívat, jak do rodiny střílejí. Příběh Ctibora Šindara a jeho příbuzných
Dne 13. srpna 1967, krátce před šestou večer, přijelo na hraniční přechod v Českých Velenicích osobní auto s osmičlennou rodinou Šindarových.