Kateřina Portmann působí v Liberci, ale často ji můžete potkat také ve Vídni, dlouhodobě se věnuje československýmdějinám 20. století. Ve svém výzkumu se zabývá mimo jiné poválečnou spravedlností, retribučními soudy, politickými procesy a také osudy lidí v pohraničí – včetně příběhů židovské komunity v Liberci nebo těch, kteří se po válce ocitli na okraji společnosti. Do série rozhovorů s historičkami v podcastu Přepište dějiny přijala pozvání, aby mluvila nejen o velkých dějinách, ale i o těch lokálních – a často velmi osobních. 

Předseda poslanecké sněmovny nedávno prohlásil, že T. G. Masaryk byl přítel přímé demokracie. Tak se pojďme podívat, co o plebiscitu prezident myslel a říkal. Nebo jak se k plebiscitu postavila ústava roku 1920. A jak dopadly plebiscitní komise na Těšínsku, na Spiši, na Oravě… A co referendum roku 1938? Samá přímá demokracie.

Seriál s českými a moravskými historičkami tentokrát přivádí do studia Janu Wohlmuth Markupovou, která se dlouhodobě věnuje mikrohistorii, oral history, moderním českým dějinám i osobnostem stojícím na pomezí politiky, kultury a byznysu. Do centra jejího zájmu se dostává mimo jiné Hugo Vavrečka — diplomat, novinář, podnikatel a výrazná postava první republiky, jejíž životní osudy otevírají řadu otázek o fungování tehdejší společnosti i státu. Jak se dělá mikrohistorie a co všechno může jeden lidský příběh prozradit o velkých dějinách?

Letos si připomínáme 150 let od narození TomášeBati, podnikatele, který ze Zlína vybudoval světovou firmu i jedinečný model průmyslového města. Nový díl podcastu Přepište dějiny věnovaný Baťovi a batismu vznikl netradičně – přímo v Brazílii, kde odkaz firmy dodnes zanechal výraznoustopu. Michal Stehlík a Martin Groman se v něm spolu s badatelkou Barborou Svobodovou podívají na to, jak se z moravského podnikatele stal globální fenomén, jak Baťova firma pronikala do světa a proč jeho myšlenky i projektypřežily dávno po jeho smrti.

Marii Domke znáte možná ze sítě X jako @simtefamily. Autorka projektu i knihy Borci z krypty přijala pozvání do naší série hovorů s historičkami, i když historii vystudovanou nemá. Má ale ráda knížky a doma má výsadkáře, takže projekt věnovaný operaci Anthropoid byl jaksi nasnadě. Jak se to stane, že žena udělá online obsah o operaci druhé světové války, který nakonec přiláká přes půl milionu lidí… A co komu vadilo na faktu, že “borci” měli v kryptě kýbl?

Už dlouho jsme vám nedali pár tipů na knížky, které nás v poslední době zaujaly. Takže to vezmeme pěkně od Aše až po… Užhorod. Dojde na podnikání po česku i na slovenský pohled na třetí republiku, na osudy Němců po válce či na nový pohled na podzemní církve. Prostě pár tipů do knihovničky… 

Seriál s českými a moravskými historičkami tentokrát míří do Masarykova ústavu a archivu za Magdalenou Sedlickou, která se věnuje moderním židovským dějinám, holocaustu u nás, antisemitismu a to vše v několika mezinárodních a místních projektech. Po některých českých městech už dnes díky ní můžete putovat ve stopách zmizelých židovských obyvatel. Jak se s tím vším kloubila a kloubí rodina a mateřství?

V lednu letošního roku se Michal Stehlík a Martin Groman vydali do Jihlavy, aby pohovořili o několika místních rodácích a vůbec zajímavých osobnostech Vysočiny. Jádrem debaty se stal Jan Zrzavý a jeho pestré osudy. Dokonce došlo na to, co měl malíř společného přímo s Jihlavou. A že toho bylo… dost málo.

Minulý rok jsme vám nabídli sérii rozhovorů s českými historičkami nejen o jejich práci, ale také o postavení žen v současné české historiografii. A protože se seriál setkal se slušným ohlasem a protože žen historiček je u nás spousta, rozhodli jsme se pokračovat. Začínáme v Brně s Hanou Krutílkovou, autorkou studií o ženách z Moravy v politice a veřejném prostoru konce 19. a počátku 20. století.

Po olympiádě a po krizi ve Venezuele jsou teď sítě plné znalců Blízkého Východu. Na ty si hrát nebudeme, necháme to odvážnějším, ale na jeden aspekt současné krize a jejího českého vnímání si upozornit dovolíme. Po sítích se šíří mnoho videí, kde Irán před ajatolláhem vypadá jako západní země, minisukně, rock, obchody plné zboží. Jak je ale možné, žetehdejší šáh byl stejně tak vítán ve Washingtonu, jako v Praze? A proč o něj stál už Edvard Beneš stejně jako Gustáv Husák?