Umělá inteligence odpovídá na lidské otázky všelijak. Někdy tzv. halucinuje, tedy vytváří svůj vlastní faktický podklad, který je jen výplodem jejího chorobného mozku, pokud samozřejmě nějaký mozek v umělé podobě má.

Víte, proč druhá světová válka skončila tak, jak skončila, nikoli naopak? Jen prosím nezačněte vykládat fakta. Protože, ač v dobré víře, nevíte nic. Na rozdíl od ruských filmových diváků, kteří se dozvěděli celou pravdu.

V 70. letech minulého století byl jednou z mála sovětským režimem posvěcených zábav hurónský smích nad časopisem Korea. Ještě žil Kim Ir-sen a jeho jméno muselo být citováno v každém článku za doprovodu jednoho z povinných titulů – například Otec všech našich dětí – a muselo být vysázeno tučně.

Kdyby aspoň to, co zvolili předsedou Poslanecké sněmovny, mělo koule na vlastnoruční sundání ukrajinské vlajky. Ne. Ono to drželo štafle.

V ruském veřejném prostoru se čas od času stávají skandály. Nedávno to byla takzvaná nahatá party, na kterou se museli účastníci z řad metropolitní bohémy dostavit úplně svlečení nebo se symbolickými zbytky oděvů jako jeden mladý muž, který na sobě měl jen ponožku Balenciaga navlečenou na pohlavní úd.

Teroristické útoky na vlaky na Mladoboleslavsku v létě 2017 spáchal důchodce a volič SPD Jaromír Balda, když s úmyslem vyvolat mezi lidmi strach z muslimů skácel dva stromy na koleje a způsobil nehody vlaků. Učinil tak dvakrát. Volič SPD se stal prvním člověkem odsouzeným v ČR za teroristický útok.

Co je to vynulovat ruského vojáka na Ukrajině? Z kontextu lze usoudit, že jde o zabití. Jaká je evropská logika? Ruský voják válčí na Ukrajině proti místním. Takže ho vynulují Ukrajinci, vždyť to dává smysl. Tato odpověď však není správná.

Minulé úterý jsme si po besedě ve sboru Českobratrské církve evangelické ve Velkém Meziříčí s částí posluchačů ještě sedli na malé občerstvení a popovídání. A když bylo téma besedy Máme se obávat Ruska?, mluvili lidé především o této zemi. Ale nejenom o ní.

V úterý končícího týdne poskytl sbor Českobratrské církve evangelické ve Velkém Meziříčí své prostory zájemcům o besedu, kterou jsem tam měl na téma Máme se obávat Ruska? Jedna z otázek byla: Jak by se nyní zachovali ruští okupanti v Česku, když Češi jsou také Slované?

Už léta pozoruji ve veřejném prostoru určitý druh reakcí na dění kolem nás. První v pořadí hláška je: „To není možné.“ Příklady se během let vršily. Vezmu to z vlastních zkušeností.