Proč byly některé z nacistických dozorkyň v koncentračních táborech přinejmenším stejně sadistické jako někteří mužští dozorci? A byly to ojedinělé případy vyšinutých osob, jako byly Irma Greseová a Maria Mandlová? Říkalo se jim hyena z Osvětimi, bestie z Osvětimi, satan v sukních… Historikové se v posledních letech spojili s psychology a snaží se vykreslit věrný obraz žen, které se do dějin zapsaly mučením jiných žen. V Portrétech o nich mluví historik Jan Adamec.

Jeden ze starých pirátských kodexů zakazoval ženám přístup na palubu pod trestem smrti – nikoli pro ženu, ale pro muže, který by ji na loď přivedl. Kapitáni pirátských lodí si uvědomovali, že žena by se mohla stát příčinou mnoha rozepří. Skutečnost ale byla jiná a nešlo jen o prostitutky, které se tu a tam na paluby pirátských lodí dostaly. V řadě případů to byly statečné bojovnice a výjimkami nebyly ani kapitánky pirátských lodí.

Cesty pirátů nemusí nutně končit na šibenici. Henry Morgan je důkazem, že ani nejvyšší politika nebyla lidem s přinejmenším „zvláštní“ minulostí uzavřena. Z muže, který přepadával španělské lodě, se stal viceguvernérem Jamajky. A co víc, právě po něm nám zůstal zřejmě trvalý odkaz.

Společně přepadávali a loupili a společně málem i zemřeli. Jack Rackham neboli Calico Jack se plavil okolo Bermud, Baham a u souostroví Západní Indie. V roce 1718 se dal do služeb anglického krále a drancoval španělské lodě. Seznámil se s Anne Bonnyovou a na palubu přizval i další ženu. Obě prý byly v akci brutálnější než muži... Po slavné dvojici Rackhama a Bonnyové dodnes zůstala jen legendární vlajka, po staletí symbol všech pirátů.

Komunistický režim v Československu moc nevěděl, co dělat s prezidentským úřadem. A ještě méně věděl, co očekává od první dámy, prezidentovy manželky. Měla být stále ideálním předobrazem ženy? Má být hrdá a krásná anima, doprovod prvního mezi rovnými? Antonín Zápotocký působil lidově, přesto se o jeho ženě dodnes moc neví. Jaká byla Marie Zápotocká? A jaké první dámy ji pak následovaly? (Repríza, premiéře jste pořad mohli slyšet v roce 2008.)

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka – pět kamarádů, kteří společně vytvořili partu Rychlých šípů; hrdinové kdysi nejslavnějšího českého komiksu. Dílo spisovatele Jaroslava Foglara zaujalo napětím, dobrodružnými příběhy plnými tajemství, ale i hodnotami jako spravedlnost, přátelství, čest, úcta k přírodě nebo pomoc slabším. O Rychlých šípech jako politickém tématu bude v pořadu Portréty vyprávět publicista Pavel Hlavatý.

Příbramský rodák Jaromír Zástěra (1930–1984) byl po otci Američanem. A i když byl nucen zažádat si o protektorátní příslušnost, po válce mu – už coby studentovi příbramského gymnázia – bylo na jeho žádost americké občanství vráceno. Ve Spojených státech nakonec zemřel v 54 letech. Stihl toho však hodně. Třináct let v komunistických lágrech a vězeních, emigraci, práci pro Hlas Ameriky i setkání s Václavem Havlem.

Říci, že komici jsou v soukromí docela vážní, to zní jako fráze. V případě dvou českých umělců, kteří hvězdná léta zažívali ve druhé polovině 80. let, to platí bez výjimky: Luděk Nekuda a Jiří Císler se ještě před rokem 1989 stali symbolem nehloupého a nevulgárního humoru; něčeho, co dnes tak silně postrádáme. Televizní diváky bavili po celá 80. léta, oba dva přitom měla v hledáčku Státní bezpečnost, se kterou vedli nerovný boj, vysvětluje v Portrétech historik Petr Blažek.

Zatímco Československo se před 31 lety těšilo na svobodné Vánoce, nedaleko od nás se střílelo do lidí. Pád komunistického režimu v Rumunsku připomínal všechno, jen ne poklidné předání moci, jakého jsme byli svědky v Polsku nebo Maďarsku.