Málokterý politik před rokem 1989 nudil posluchače svých projevů tolik jako vrchní ideolog Jan Fojtík. Nenápadný muž měl přitom pod palcem ideologický dohled nad vědou, kulturou a školstvím. Vrchol jeho kariéry i pád připomene v pořadu Portréty historik Zdeněk Doskočil.

Vladimír Janko byl v letech druhé světové války vyznamenán za statečnost v bojích u Sokolova i Kyjeva, prošel karpatskou operací jako velitel tankové brigády a po roce 1948 byl povýšen do generálské hodnosti. Byl náměstkem ministra a v roce 1968 spáchal sebevraždu. Proč? Nejen o tom hovoří v Portrétech historik Jan Adamec.

Otázka jak do televizní soutěže: Největší čin domácího protinacistického odboje v Evropě v letech 2. světové války? Pokud odpovíte atentát na Reinharda Heydricha v květnu 1942, tipujete správně. Velký příběh má nevýhodu, že kdekdo se ho už snažil popsat, kdekdo o něm něco natočil, a především: Všichni vědí, jak to dopadlo. Slovenský publicista Ján Bábik přesvědčuje, že je stále co objevovat. Třeba na osobnosti slovenského hrdiny Jozefa Gabčíka (1912–1942).

Jednou z nejslavnějších epizod československé vojenské jednotky v Sovětském svazu v letech druhé světové války bylo osvobození Kyjeva. Do centra města na březích Dněpru se 6. listopadu 1943 jako první probily tanky řízené Čechoslováky, kterým sekundovala československá pěchota. Mezi vojáky byl i Josef Buršík. Ačkoliv získal nejvyšší sovětské vyznamenání, po únorovém převratu byl zatčen a odsouzen za údajnou velezradu. Z vězení se mu podařilo uniknout a emigrovat.

V únoru 1949 zemřel Richard Bienert, poslední předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava. Jak je možné, že člověk, který tak odvážně pracoval uvnitř rakouské tajné policie s naším prvním odbojem, skončil jako loutka nacistických okupantů?

Od chvíle, kdy se v sedmadvaceti letech poprvé objevil na frontě, bylo jasné, že Richard Tesařík je vojákem, který se nebojí a dokáže strhnout i ostatní. Jenže vlastnosti, které mohl osvědčovat v boji, byly v mírových letech příčinou mnoha problémů. O Richardu Tesaříkovi hovoří ve speciálu Portrétů věnovaném slavným velitelům historik Jan Adamec.

Císař Hirohito strávil na japonském trůně 62 let svého života. Zažil proměnu Japonska v asijskou supervelmoc, druhou světovou válku a její tragické zakončení v podobě svržení atomových bomb na japonská města, obnovu země a především proměnu vlastního postavení ve společnosti.

I když bylo Československo okupováno Němci, konec války slavilo na straně vítězů. Nejen zásluhou politiků, ale hlavně díky desetitisícům dobrovolníků, kteří se zapojili do bojů na straně protihitlerovské koalice mimo jiné v Sovětském svazu. Během prvního nasazení v březnu 1943 se sice československé vojenské jednotky při obraně ukrajinské vesnice Sokolovo vyznamenali hrdinstvím, téměř 90 Čechoslováku ale padlo. Byli mezi nimi i Hynek Voráč a Jan Kudlič.

Orientace na chudé a vyloučené, snaha reformovat klíčové struktury katolické církve, důraz na péči o planetu, otevřenější postoj k rozvedeným a ke stejnopohlavním párům a intenzivní dialog s islámem a židovstvím. To jsou jen některé z věcí, které zůstávají jako odkaz po papeži Františkovi. Odkud pocházel, co ho formovalo a čím byl výjimečný, rozebere v pořadu Portréty Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd.