„Sám jsem si vybral svůj osud,“ řekl v létě 2013 ruský bloger Alexej Navalnyj. Jaký byl jeho vztah ke zbytku ruské opozice? Proč se vůbec vracel do Ruska? A má smysl o něm hovořit jako o mučedníkovi? Nad tím se v pořadu Portréty zamyslí komentátor Libor Dvořák.

Mohl se zařadit do mainstreamu českého filmu po roce 1948. Natočit pár ideologických slátanin, pak se za ně třeba kát a dopracovat se k úspěšné rehabilitaci dalšími filmovými počiny v uvolněnějších 60. letech. A při pragmatickém odhadu situace po roce 1968 mohl točit jistě i za normalizace.

Ani smrt Stalina a Gottwalda nezabránila, aby vedení československých komunistů dál posílalo na smrt ve vykonstruovaných procesech své spolupracovníky. Byl to i případ Osvalda Závodského. Proč musel zemřít? Otázka pro historika Zdeňka Doskočila a pořad Portréty.

Jeden bonmot říká, že 15. dubna 1912 postihly svět dvě katastrofy: ztroskotal Titanic a narodil se Kim Ir-sen. Smutné je, že zatímco osudy stovek utonutých po havárii Titanicu jsou pro nás tragédií, milióny mrtvých po desetiletích Kimovy diktatury jsou jen položkou ve statistice obětí komunistické totality.

Pomoc, kterou aktérům atentátu na Reinharda Heydricha poskytl farář Vladimír Petřek, je příkladem tichého, neokázalého hrdinství. Muže, na kterého bychom neměli zapomínat, připomene v pořadu Portréty archivář Vojtěch Šustek.

Po celou první československou republiku patřil Vlastimil Klíma ke kritikům Edvarda Beneše a v září 1938 prezidenta žádal, aby vydal pokyn k vojenské obraně státu. Český nacionalista v tom nejlepším smyslu slova: nepohodlný pro gestapo, nepohodlný pro komunistickou Státní bezpečnost.

Syn malíře Joži Uprky Jan Uprka se zapletl s fašisty a v březnu 1939 žádal připojení moravského Slovácka ke Slovensku. Několikaletou epizodu vypjatého národovectví, maskovaného „slováckým svérázem“, připomene v Portrétech historik Zdeněk Homola.

Konfident gestapa Jaroslav Nachtmann byl po válce odsouzen za smrt dvou set odbojářů. Přesto s ním spolupracovaly KGB i Státní bezpečnost. Málo známý příběh představí v Portrétech historik Jindřich Marek.

Válečný prezident Emil Hácha – a přednosta jeho kanceláře Jiří Havelka. Jeden jako veřejná tvář nejvyšší české politiky ve složité době, druhý v zákulisí jako prezidentův nejbližší spolupracovník. Zatímco Hácha několik týdnu po konci války umírá, o dvacet let mladší Havelka bude žít s cejchem „zrádce“, i když jej soud všech obvinění zprostí.

Příběhů lidí, kteří za více nebo méně dramatických okolností prchali z komunisty ovládaného Československa na Západ, jsou tisíce. Jenže fungovalo to i opačně: lidé utíkali ze svobodného světa do Československa. Nebyly jich tisíce, o to zajímavější jsou jejich příběhy. Patřili k nim i manželé Herbert a Jacqueline Wardovi. Trochu jiný pohled na studenou válku nabídne v tom následujícím pořadu hudební dramaturg Českého rozhlasu Petr Vidomus.