Říkali mu „americký Mozart“ nebo „kalifornský Beethoven“: Brian Wilson, jeden ze zakladatelů legendární skupiny The Beach Boys. Dnes je považován za jednoho z nejvlivnějších studiových skladatelů na světě. Ve speciálu Portrétů o hudebních rebelech o něm a o jeho tvorbě mluví hudební publicista Petr Dorůžka.

Když dva dělají totéž, nebývá to většinou totéž. Dlouhá léta vládli Iberskému poloostrovu dva diktátoři: ve Španělsku Franco, v Portugalsku Salazar. Autoritářské systémy v jejich zemích byly zásadně odlišné. Měli něco společného? Téma pro speciál Portrétů věnovaný diktátorům a pro historika Jana Adamce.

Někdejší partyzánský lídr Daniel Ortega, který stál v čele Nikaraguy už koncem 80. let, je nyní prezidentem od ledna 2007. V roce 2021 byl zvolen na svůj pátý mandát v řadě, protože omezení počtu funkčních období v roce 2014 zrušil parlament, v němž má většinu Ortegova strana.

Víme už vše o listopadu 1989 a detailech pádu komunistické moci? Historikové se shodují, že známe průběh klíčových událostí a jejich výsledek, „jemná mechanika“ některých procesů nebyla ale dodnes zcela objasněna.

Venezuelský prezident Hugo Chávez patřil k nejkontroverznějším postavám světové politiky posledních let. Ve své zemi měl tento levicový populista s diktátorskými sklony, ohánějící se odkazem Simona Bolívara, mnoho příznivců. Když zemřel, jeho rakev vyprovázely statisíce Venezuelanů.

Stejně jako další jihoamerické země zažila Argentina mnoho vojenských režimů. Nejdelší a nejhrůznější z nich začal v březnu 1976. Generál Videla tehdy svrhl vládu prezidentky Perónové a s vojenskou juntou se postavil do čela země. Následovalo sedm let vlády, která tvrdě pronásledovala své odpůrce. V Argentině zmizelo až 30 tisíc osob. Isabel Perónovou a Jorgeho Videlu připomene ve speciálu Portrétů věnovaném diktátorům historik Jan Adamec.

Skvělá herečka a odvážná žena Vlasta Chramostová a kameraman Stanislav Milota, „frajer ze Žižkova, který se nedal koupit“. Manželský pár, který odmítl Husákovu normalizaci i za cenu ztráty dvaceti let umělecké práce.

Jaroslav Dietl a Jiří Křižan. Dva scénáristé, dva rozdílné přístupy k tomu, jak přežít 70. léta minulého století. Tvrdý promoskevský kurz nejvyššího komunistického představitele Gustáva Husáka nenabízel příliš možností, jak uhnout. Novému režimu, pro který se dodnes používá Husákův výraz normalizace, museli umělci prostě přitakat. A naučit se v něm kličkovat.

O Otakaru Vávrovi se později říkalo, že točil „za všech režimů“. Už za protektorátu měl našlápnuto k slibné kariéře. Svou cestu, jak točit i za války, si našel také Martin Frič. Sice stál za jedním z nejodvážnějších protinacistických předválečných filmů, nakonec ale podepsal smlouvu s německou společností a režíroval apolitické komedie. Frič a Vávra ukazují jednu z mnoha cest, jak českoslovenští filmaři vyjednávali s totalitou.

Joe Frazier (1944–2011) byl jedním z nejlepších boxerů všech dob. Tak dobrým, že dokázal porazit i legendárního Muhammada Aliho. V říjnu 1975 ve slavném souboji v Manile na Filipínách, kterému se dodnes přezdívá Thrilla in Manila, se mu to ale nepodařilo. Oba excelentní boxeři se tam ocitli na pokraji smrti.