Jedním z těch, kteří se v listopadu 1989 snažili za každou cenu udržet u moci komunistickou stranu, byl tehdejší ministr národní obrany, armádní generál Milan Václavík. Plány na ozbrojený zásah proti demokratické opozici nakonec zhatili jeho podřízení a nejspíš i Václavíkova soudnost. I o tom hovoří v Portrétech historik Prokop Tomek.

Ikonická fotka federálního premiéra Ladislava Adamce, podávajícího si ruku s Václavem Havlem, sice obletěla svět, ale byla to jen jedna událost z mnoha. Svoji vládu kromě federace měly i obě republiky – česká a slovenská. Předsedou té české byl muž, jehož jméno si pamatuje málokdo – František Pitra. Příběh vzestupu regionálního komunistického politika je pozoruhodný tím, jak málo o něm víme.

Když se 9. listopadu 1989 hroutila Berlínská zeď, byl u toho i redaktor Rádia Svobodná Evropa Egon Lánský. Novinář, který během života vystřídal mnoho různých zaměstnání, emigroval do Švédska a v 90. letech vstoupil do politiky, v níž spolupracoval s ČSSD Miloše Zemana. Jeho cestu složitým 20. stoletím přiblíží v Portrétech na Českém rozhlase Plus historik Jan Adamec.

V převratných událostech podzimu a zimy 1989 se mnoho lidí dalo do služby zásadních společenských změn. Pro některé to byl odrazový můstek k politické funkci, pro jiné k rozjezdu podnikání – a někteří jen „prošli“ dějinami, splnili úkol a vrátili se do jistějších vod.

1. říjen roku 1918 neměl jen vítěze, ale měl poražené. K těm bychom mohli počítat třeba tehdejšího pražského arcibiskupa Pavla hraběte Huyna. Vznik nového státu přinesl zlom do jeho dosavadního života: přišel o diecézi a až do konce života mohl o návratu do Čech jen snít.

Právnička Dagmar Burešová patří k nejvýznamnějším polistopadovým českým političkám, stala se první ministryní spravedlnosti po listopadu 1989 a na začátku 90. let stála dva roky v čele tehdejšího republikového parlamentu – České národní rady. Neméně významnou stopu zanechala i v advokacii, za totality obhajovala disidenty, k advokacii se vrátila i po svém politickém angažmá.

Symbolem komunistického teroru v Maďarsku se stala poprava 40letého ministra zahraničních věcí Lásló Rajka. Šlo o jeden z prvních politických monstrprocesů za hranicemi Sovětského svazu.

Zpěv Marty Kubišové, Václav Havel a jeho výmluvné gesto s prsty do V – a také prognózy ekonoma Valtra Komárka. To jsou „poznávací značky“ politických změn z listopadu 1989. Právě Valtr Komárek patřil k oblíbeným řečníkům na mítincích v posledních dnech listopadu a prvních dnech prosince 1989.

Říkali mu „kočí“. Zkratka, vytvořená z písmen (K)onstantin (U)stinovič (Čer)něnko totiž tvoří ruské slovo „кучер“, kočí. A nebyla to jen zkratka jeho jména – byla to i narážka na jeho venkovský původ a do jisté míry i na způsob jeho jednání.