Při příjezdu na Horňácko člověka upoutají úzké dlouhé záhumenky v blízkosti obcí, na kterých se pěstuje modré ovoce, pšenice, zelenina, nebo pase dobytek. Fragment dřívější pestré krajiny včetně vlastnických vztahů tu zůstal zachován, podobně jako tisíce písní tradiční lidové kultury. Druhově extrémně pestré louky se pak táhnou z okolí obcí až na vrcholky Bílých Karpat.

Svět naturálních vín má své obhájce i hatery. Pojďme ale chvíli neřešit, co je ve skleničce a zaměřme se na to, jak vypadá réva v krajině a jestli ve vinohradu přežije i něco jiného než hrozen. Vinařství Plenér má vinice rozprostřené v okolí Pálavy. S vinařkou Dominikou Černohorskou se toulal Ondřej Šebestík po vinohradu u obce Úvaly mezi Valticemi a Mikulovem. Jak vypadá její verze přírodě blízkého vinohradnictví?

Vínečko a idyla jak na Jadranu, tak se na první pohled jeví Pálava. Na 83 km2 CHKO Pálava najdeme teplomilné stepy na strmých vápencových svazích, fragmenty lužního lesa, slanisko nebo šípákové doubravy. Do takto bohaté struktury biotopů s řadou vzácných druhů vstupuje vinařství a turismus. Jak vidí tuhle fascinující krajinu ochránce přírody?

Woodcraft je hnutí, učení i životní styl. Je to celoživotní průprava, která vede člověka k všeobecnému rozvoji, zdatnosti, ohledu ke komunitě a citlivosti k přírodě. Zakladatelem woodcraftu je skotský hlasatel moderního návratu k přírodě působící většinu života v Kanadě a USA Ernest Thompson Seton. Napsal několik zásadních knih, jako Dva divoši, Kniha lesní moudrosti nebo Svitek březové kůry, který je jakousi základní woodcrafterskou příručkou.

Petřín je překvapivým ostrovem biodiverzity přímo v srdci Prahy. Ve starém sadu žijí špačci, v pozůstatku pralesního porostu zase plch velký nebo náš největší brouk roháč obecný. S Rozárií a Prokopem jsme rozbalili deku, mikrofony, nahrávací zařízení a v zástinu velikého jasanu rozebrali environmentální aspekty života ve městě.

Jan Albert Šturma zná pražskou přírodu jako málokdo. Před pár lety se mu podařilo projít městskou krajinu po vnitřních periferiích, aniž by byl spatřen. Umí přespat v křoví a ve vrstevnaté krajině čte jako v knize. Praha je jeho očima mozaikou biotopů, okraj odstavného parkoviště ekoton. Tam všude žijí organismy, pro které je volná městská nika příležitost zkusit štěstí a někdy i limity své přizpůsobivosti.

Město je nejlepší vynález na světě. To je věta, kterou řekl harvardský ekonom Edward Glaeser. Lidé ve městě se dožívají vyššího věku, dosahují vyššího vzdělání i příjmů a jsou zdravější díky dostupnosti zdravotní péče. To neznamená automaticky, že jsou šťastnější, ale mají k tomu lepší předpoklady. Vyšší sociální intenzita města znamená větší schopnost inovovat. Současné město potřebuje vodu, zeleň a pestrou paletu funkcí v dochozí vzdálenosti.

Spolek AutoMat uspořádal letos 1. června na Den dětí další Světovou cyklojízdu. Nesla se v duchu bezpečnosti pohybu po Praze i pro ty nejkřehčí z nás. Zhruba 700 cyklistek a cyklistů včetně dětí projelo kromě jiných míst i zónou ticha na křižovatce u Edenu, kde loni na podzim zemřela čerstvá absolventka DAMU Aňa Dobiášová pod koly nákladního automobilu. O bezpečnosti městské dopravy byla následná debata v Kampusu Hybernská.

I průmyslová země, jako je Česká republika, může fungovat výhradně z obnovitelných zdrojů energie. Je k tomu potřeba lepší management sítí, dostatečná akumulační kapacita, ale i chytré řízení spotřeby. Naopak význam jaderné energetiky by měl postupně slábnout. Je to sice nízkoemisní zdroj, ale s vysokými environmentálními náklady a značnou společenskou a bezpečnostní zátěží. Takhle jednoznačně vidí vývoj v energetice Milan Smrž.

Resilience a resistence – dva zdánlivě blízké termíny, které dokáží říct něco podstatného o našem světě. Zatímco odolnosti hrozí vyprázdnění neobezřetným nadužíváním, resistence si střeží svoji hráz odporu. V živém Podhoubí na AFO 60 se setkal politický a environmentální antropolog z FHS UK v Praze Bob Kuřík a Alice Koubová, vedoucí výzkumná pracovnice na Filosofickém ústavu AV ČR, která v institutu SYRI vede projekt Systémy resilience.