Současnost ovládají dva výrazné trendy: prudký rozvoj AI nástrojů a dekarbonizace. Zatímco generativní AI dokáže pomocí velkých jazykových modelů ohromit schopností komunikovat nebo generovat obrázky a videa, spotřeba elektrické energie na tyto procesy roste. Umělá inteligence ale nabízí mnoho užitečnějších využití, která pomáhají s energetickou efektivitou nebo zalesňováním. Rozvoj AI nezastavíme, snižovat její uhlíkovou stopu musíme u zdroje energie.

Ekologická talk show Spory s Rozárií Haškovcovou, Prokopem Pithartem a Ondřejem Šebestíkem obrací pozornost ke krajině. Krajina je prolnutím přírodních sil a lidského hospodaření. Je domovem pro společenství lidí i přírodních druhů. Jenomže skučí pod náporem multiplikovaných krizí. Adaptace na změnu klimatu nejsou jen opatření proti tomu, aby se krajina ekosystémově nezhroutila. Je to i příležitost, jak zlepšit půdu, zadržet vodu a zvýšit biodiverzitu.

Nemá rád vítr, sršně ani lidi. Zaměřuje se na utrpení všedních dní a na vlastní problematické vztahy. Aleš Stuchlý přišel proslunit aprílové Podhoubí ostrou kadencí slov i existenciální trýzní. Měl by být pytlík důležitější než obsah? Co sleduje Bůh tím, že vymyslel klíště? Proč je potřeba pít z dvojitého jednorázového plastového kelímku alespoň se dvěma brčky?

Česká krajina 21. století už nemůže být jen o produkci surovin a plodin. Půda je v současnosti zhruba na polovině kapacity obsahu organické hmoty. Další úbytek organiky by znamenal zamířit někam k polopouštím. Při zádrži vody je třeba postupovat od každého centimetru krychlového půdy. Teprve zdravá struktura půdy s houbami a mikroorganismy zadržuje vodu. Při naplnění kapacity půdy nastupují další krajinná opatření jako nádrže nebo poldery.

Adaptace krajiny na změnu klimatu znamená zejména práci s vodou a její rovnoměrnou distribuci v ploše. Jižní Morava je tradičně značně suchým místem s nízkým množstvím srážek. Lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje jsou proto něco jako oáza v poušti. Projektový manažer Povodí Moravy David Veselý věnoval část kariéry navrácení úseku Dyje do původního koryta s velkými meandry. Co je to ekologická správa vodních toků? A co se učíme od povodní?

Zem je ještě promrzlá. Tam, kde bychom se v létě bořili po kolena, procházíme suchou nohou a jen to trochu křupe. Míříme na prameniště schované v lese o rozloze asi 20 m², pozná se podle namrzlých kaluží. To, co vypadá jako lesní cesta, byl asi metr a půl hluboký odtokový kanál. Voda tudy frčela z prameniště pryč do nížin. Kanál je zasypán zeminou a přehrazen dřevěnými hrázkami. Voda se vrátila do klikatého potůčku.

Kdo je lesa pán – hajný, nebo příroda? Kolik stromů je třeba zasadit, když na cestě vlakem pijeme z jednorázového plastového obalu? Dá se skrze pestrost přírody dojít k pestrému myšlení? Poslechněte si nový formát Spory magazínu Podhoubí, ve kterém se setkáme s pravidelnými komentátory environmentálního dění Rozárií Haškovcovou a Prokopem Pithartem.

Školní lesní podnik ve Křtinách vede muž, který strávil dvacet let ve vědě. Se studenty a kolegy studoval růst a rozpad na Boubíně, Žofíně nebo v Podyjí. Poznatky o dynamice pralesních společenstev se rozhodl uplatnit v lesním hospodaření. Do Křtin se teď jezdí lesníci z celé republiky dívat na to, jak efektivně využívat tvořivých sil přírody k pěstování odolného lesa, ze kterého má člověk všestranný užitek a přitom zlepšuje přírodní rozmanitost.

Potenciál stejnověkých monokultur a pasečného hospodaření z našich lesů mizí spolu s klimatickou stabilitou. Nedávné období pěti let sucha skončilo kůrovcovou kalamitou na velké části Česka. Lesy, které odolají výkyvům počasí, stresu ze sucha i škůdcům, jsou druhově i věkově pestré a vychovávají se výběrným způsobem. Jedním z takových modelů je Dauerwald – les trvale tvořivý. V lese probíhají soustavné probírky i zmlazení a nikdy nevznikne holina.