Baterie založené na lithiu používáme denně. Jsou v mobilních telefonech, laptopech, v elektromobilech i bateriových úložištích, kam ukládáme elektřinu z obnovitelných zdrojů na později. Lithiu se přezdívá bílé zlato a čelní politici jím rádi šermují, když mluví o prosperitě v nízkouhlíkové ekonomice budoucnosti. Údajně jedno z největších úložišť lithia v Evropě leží pod osadou Cínovec. Co všechno by znamenalo znovu kopnout do země?

Systém obchodování s emisními povolenkami je jedním z mnoha ekonomických a legislativních prostředků, který vede ke snižování emisí skleníkových plynů v ovzduší. Funguje na principu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ znečišťovatel platí. Systém ETS (Emissions Trading System) Evropské unie vznikl v roce 2005. S balíčkem Fit For 55, který stanovuje cíle Evropské unie k roku 2030, se rozšířilo obchodování s povolenkami o EU ETS II. Tam patří sektor vytápění budov a individuální doprava.

Deset dnů strávilo pětatřicet dětí v tábořišti Kolčava v Pošumaví. Tábor projektu Do divočiny Prokopa Pitharta a Kateřiny Pithartové Kozinové byl z části zaměřen na poznání a ochranu přírody. Přijela odbornice na netopýry, ornitolog, botanik i entomolog. Samotné děti a dospívající toho o přírodě dost věděly. V rámci programu tak vzniklo Podhoubí od dětí dětem, které je i milou vzpomínkou na prázdniny.

Odmalička ji bral taťka do lesa, kde ji zasvěcoval do tajů specifické profese – přibližování dřeva. Dřevo se natěží a je potřeba ho z porostů vytahat. Existuje k tomu několik technik a práce s koněm je k lesu nejšetrnější. Zároveň je nejhůř placená, náročnou údržbu chladnokrevníka nevyváží. Proto Zuzana používá i lesní kolový traktor a vyvážecí soupravu. Tu, pod kterou tragicky skončil její taťka, když jí bylo 18, prodala a koupila jinou.

Živé Podhoubí se zvukovou krajinou hudebníka Pavla Jana sledovalo vztah mezi ženským pohlavním orgánem a květem kosatce i fyzické aspekty přímých akcí při blokádách fosilní infrastruktury. Řešila se ochrana starobylých listnáčů ve Žďánickém lese i minimalismus života čtyřčlenné rodiny ve dvou maringotkách. Festivalový stan navštívila výtvarnice a ochránkyně přírody Barbora Lungová a ekologický aktivista Petr Ajs Kucka.

V roce 2015 jsme se jako lidstvo právě v Paříži zavázali, že nepřekročíme oteplení planety od 1,5 °C oproti předindustriálnímu průměru. Zdá se, že v letech 2023 a 24, které jsou nejteplejší v historii měření, tuto bezpečnou hranici oteplení překračujeme. Pařížští pořadatelé Letních olympijských her stejně jako Mezinárodní olympijský výbor se chce vyhnout cynismu a nenabízí jen chléb a hry. Olympijské hry mají být tentokrát udržitelné. Je to vůbec možné?

V předešlém dílu Podhoubí jste mohli slyšet reportáž ze 44. ročníku dobrovolného sečení orchidejových luk na Valašsku kosou. Komunitu kolem kosení svolává Miroslav Janík spolu s ČSOP KOSENKA ve Valašských Kloboucích. Kosa rostlinu přeřízne a nerozseká, živočichové mohou utéct, na louku nevjíždí těžká technika. Kosení je nejšetrnější způsob managementu vzácných bělokarpatských luk. Pobyt v čisté přírodě má podle organizátora terapeutické účinky.

O přírodní rezervaci Bílé potoky pečuje místní buňka ČSOP KOSENKA se sídlem ve Valašských Kloboukách už skoro půl století. Dobrovolníci kolem Míry Janíka se sešli letos už po čtyři a čtyřicáté, aby kosou posekali některé přírodně cenné a druhově pestré svahy Bílých Karpat. Jen díky kosení louky nepohlcuje les. Sklízením sena zase nepřibývají do půdy živiny a zůstává druhová pestrost. Kosení je ale hlavně komunitní záležitost.

50 % celosvětových kalorií pokryjí tři plodiny – pšenice, kukuřice a rýže. Tyto plodiny prošly šlechtitelskými a genetickými úpravami zejména v poválečném období, jsou bohaté na sacharidy a jejich úkolem bylo jednou provždy skoncovat s hladomory. To se do jisté míry povedlo a americký šlechtitel a otec Zelené revoluce Norman Borlaug dostal za odolné a výnosné odrůdy Nobelovu cenu míru. Jaká je odvrácená strana průmyslově vyráběných kalorií?

Bolševník velkolepý, křídlatka japonská, pajasan žlaznatý nebo rak signální, to je několik přírodních druhů, které to nemají v Česku lehké. Nikdo je nemá moc rád. V kulturní krajině se totiž člověk snaží být moderátorem toho, co dostane prostor pro život, a co ne. Invazní druhy jsou jako tučné písmo v příběhu evoluce – jsou zkrátka příliš úspěšné, utlačují ostatní druhy a ochuzují biodiverzitu i ekonomiku.