Popadané stromy, trouchnivějící kmeny a les, který na první pohled vypadá jako nepořádek. V Národním parku Šumava jde ale o základní stavební materiál života. Ředitel správy parku Pavel Hubený v Podhoubí vysvětluje, proč je mrtvé dřevo pro les klíčové a proč jsme si jako společnost odvykli dívat se na přírodu bez potřeby ji uklízet. Rozděluje nás stále ochrana přírody v parcích? A jak se správy dotkne drsné škrtání, které letos připraví šumavský park o 70 milionů korun?

Tma se stala synonymem pro strach. Přitom bez ní nedokážou regenerovat rostliny, živočichové ani lidé. Astronom a popularizátor vědy Jiří Dušek mluví o světelném znečištění, které lze odstranit rychlostí světla – stačí ho vypnout. Proč jsme si zvykli na náhražku hvězdné oblohy? Kolik družic bude brzy zářit nad našimi hlavami? A co nám pohled do vesmíru říká o naší vlastní bezvýznamnosti?

Nemá ráda jednorázové oblečení, chemikálie v nových tričkách ani mělké kapsy v dámských kalhotách. Šije, přešívá, opravuje a snaží se vidět potenciál i ve věcech, které ostatní vyhodí. Veronika Dušková, kterou můžete znát pod přezdívkou VEDU clothing a nově i jako moderátorku pořadu Šatníky na Radiu Wave, přišla do Podhoubí mluvit o udržitelném šatníku, klimatické úzkosti i o tom, proč není plátěnka univerzálním řešením světa.

Environmentální pořad Podhoubí prochází velkou změnou. Jeho autor Ondra Šebestík vyrazil do světa a předává štafetu Prokopovi Pithartovi a Máje Kořenové, kteří se od února budou střídat v moderaci témat o ekologii a udržitelnosti a budou vést rozhovory s lidmi, co je inspirují.

Rozárie Haškovcová vybrala mezi letošní highlighty knihu nizozemského historika Rugera Bergmana Morální ambice. Na velkých dějinných zvratech ukazuje, že společenské změny jsou možné. Ondra Šebestík vyznal svou náklonnost k hlubinné ekologii, která v sobě spojuje spiritualitu, tělesnost a smyslovost, čímž z nás činí citlivé bytosti, kterým se příčí ničení přírody. Prokop Pithart pak odhaluje zraněná místa v každém z nás, se kterými se musíme naučit žít.

Česko je jedním z největších producentů kapra v Evropě. Tradice našeho rybníkářství sahá do středověku – ryby byly považovány za postní pokrm. Postní odkaz si nese i tradiční štědrovečerní večeře. Většina české produkce jde ale v průběhu roku do Rakouska, Německa a Francie. Asi 40 % se prodá u nás na Vánoce. Jinak si kapřího masa moc nevšímáme a ani s ním neumíme příliš pracovat. Změnit to chce Jan Čulík.

Ekofeminismus vychází z představy, že ženy a příroda sdílejí v západních systémech podobnou zkušenost utiskovaných a vykořisťovaných. Odsud vyvěrá odpor k patriarchátu a extraktivismu, ale i možnost transformovat společnost a zároveň chránit přírodu a klima. Ekofeminismus, hlubinnou ekologii, ale i buddhismus, zelený hermetismus nebo teologii osvobození zpracovává ve své připravované knize Spiritualita posvátné Země Adam Borzič.

Lidé mají rádi ovoce, a tak vysadili sady. Postupně se rozvinuly minimálně dva různé přístupy. Hodně intenzivní sady vypadají spíš jako vinice. Jsou v nich zakrslé jabloně navázané na dráty – dají se mechanicky ošetřovat i sklízet. Často jsou z přírody vydělené ochrannými sítěmi. Pak jsou tu ale extenzivní sady, které kromě ovoce poskytují ekosystémové služby podobné v krajině už dost vzácným světlým lesům.

Režisér Tomáš Elšík natočil film Při zemi o přírodě a citlivosti. Hlavními postavami jsou psovodka České společnosti ornitologické Klára Hlubocká a revitalizátor říční krajiny Pavel Pokorný. Zatímco Pavel se zamiloval do rašelinišť a mokřadních ekosystémů, které spolu s kolegy a přáteli obnovují, Klára běhá se svými psy po české krajině a společně hledají karbofuranem otrávené návnady, které krutým a bolestivým způsobem zabíjejí dravce.

Několik stovek českých vědkyň a vědců poslalo otevřený dopis Andreji Babišovi (ANO) a prezidentu Pavlovi, aby byla v příští vládě pozice šéfa rezortu životního prostředí obsazena kompetentní osobou. Za záchranu ministerstva životního prostředí se sešlo 19. 10. na pražském Hradčanském náměstí několik tisíc lidí. Lidé se bojí obsazení místa kandidátem Motoristů Petrem Macinkou, který prohlásil, že pod jeho vedením „by asi chvíli tekla zelená krev“.