Po stopách kriminalistických metod je podcast o okamžicích, kdy se z domněnky stala metoda a z intuice důkaz. V jednotlivých epizodách se vracíme k přelomovým případům, velkým průkopníkům i zrodu kriminalistických disciplín, které změnily vyšetřování navždy. Balistika, identifikační kresba, forenzní serologie, rentgenologie, rekonstrukce, entomologie i první detektivní sbory zde nevystupují jako suchá hesla z učebnice, ale jako živé příběhy lidí, zločinů a objevů, které formovaly moderní kriminalistiku. Pokud vás zajímá, jak vznikaly metody, bez nichž si dnešní vyšetřování už neumíme představit, poslouchejte podcast Po stopách kriminalistických metod.

Toxikologie je díl věnovaný oboru, který proměnil jed v laboratorně prokazatelný důkaz. Sleduje zrod forenzní toxikologie od časů, kdy otrava bývala jen podezřením, až po okamžik, kdy chemická analýza umožnila jed nejen odhalit, ale i přesvědčivě předložit soudu. V centru pozornosti stojí průkopníci oboru, vznik metod pro průkaz arsenu a další slavné případy, na nichž se ukázalo, že moderní kriminalistika nezačíná jen stopou na místě činu, ale i neviditelnou látkou ukrytou v lidském těle.

Téma forenzní sérologie se zaměřuje na historický vývoj a kriminalistické využití biologických stop, především krve, semene, slin a dalších tělních tekutin, při identifikaci osob a rekonstrukci trestné činnosti. Text sleduje proměnu oboru od prvních pokusů rozlišit lidskou a zvířecí krev na přelomu 19. a 20. století, zejména prostřednictvím průlomové precipitační metody Paula Uhlenhutha.

Série Po stopách kriminalistických metod je koncipována jako edukativní a informativní autorský projekt, zaměřený na historický vývoj kriminalistických metod, jejich odborné pozadí a významné případy, které přispěly k jejich vzniku, ověření nebo širšímu uplatnění. Texty vycházejí z uvedených odborných, historických a popularizačně-naučných zdrojů, které slouží jako základ pro zpracování jednotlivých témat. Současně však odrážejí i osobní profesní zkušenost autorky, její orientaci v bezpečnostní a analytické oblasti a zkušenost s odbornou interpretací a popularizačním zprostředkováním kriminalistických témat.

Forenzní genetika změnila kriminalistiku jedním jediným případem. Vraždy dvou dospívajících dívek v anglickém Leicestershiru vedly k prvnímu využití DNA jako důkazu, který nejen usvědčil pachatele, ale zároveň očistil nevinného. Příběh Colina Pitchforka ukazuje okamžik, kdy se biologická stopa stala nositelem identity a kdy se vyšetřování definitivně opřelo o vědu. Tento díl sleduje vznik DNA profilování, první masový genetický screening v dějinách i etické otázky, které s sebou tato revoluce přinesla.

Forenzní entomologie je kriminalistický a soudnělékařský obor, který využívá poznatky o hmyzu a dalších členovcích při právním vyšetřování, především k odhadu doby smrti, ale také k posouzení, zda bylo tělo po smrti přemístěno, v jakém prostředí se rozkládalo a zda některé změny na těle vznikly zaživa, nebo až posmrtně.

Po stopách kriminalistických metod je podcast o okamžicích, kdy se z domněnky stala metoda a z intuice důkaz. V jednotlivých epizodách se vracíme k přelomovým případům, velkým průkopníkům i zrodu kriminalistických disciplín, které změnily vyšetřování navždy. Balistika, identifikační kresba, forenzní serologie, rentgenologie, rekonstrukce, entomologie i první detektivní sbory zde nevystupují jako suchá hesla z učebnice, ale jako živé příběhy lidí, zločinů a objevů, které formovaly moderní kriminalistiku. Pokud vás zajímá, jak vznikaly metody, bez nichž si dnešní vyšetřování už neumíme představit, poslouchejte podcast Po stopách kriminalistických metod.

Richard III. patří k nejvýraznějším případům evropských dějin, kdy se reálný panovník postupně proměnil v literární monstrum. V obecném povědomí je znám především jako křivý, hrbatý, jedovatě inteligentní uzurpátor, který se pro trůn nezastavil před ničím, nechal zavraždit své synovce v Toweru a nakonec padl jako poslední zlosyn starého středověku u Bosworthu. Tento obraz má několik vrstev

Vlad III. Dracula, rumunsky Vlad Drăculea, později zvaný Vlad Țepeș, tedy Vlad Naražeč či Napichovač, patří k těm historickým osobnostem, jejichž skutečný život byl překryt mimořádně silnou vrstvou politické propagandy, folkloru, romantické literatury a moderní populární kultury. Na rozdíl od hraběte Draculy z románu Brama Stokera nebyl Vlad upírem, transylvánským šlechticem v gotickém zámku ani démonickou bytostí.