Oblíbená rozhlasová moderátorka Radia Svobodná Evropa Rozina Jadrná Pokorná prožila téměř celý svůj život v exilu. I přesto si dokázala získat srdce tisíců československých posluchačů. Představovala šťastné spojení originálního hlasu i osobnosti, herecké průpravy, temperamentu a inteligence.

„Destiny“ znamená v angličtině osud nebo úděl. A Ema tak žila. Uznávali ji v cizině. Miloval ji císař Vilém II. i Caruso. Doma se k ní vděčně ale nechovali. A přes spoustu ctitelů lásku nepoznala. „Jsem takový ubohý tvor, kterého v životě málokdo hladil, málokdo líbal... a který vždy tak žíznil po čisté, upřímné a nesobecké lásce,“ napsala Ema Destinnová (1878─1930) v dopise příteli Bedřichu Spurnému. Dnes se už skoro neví, že i na počátku její operní kariéry stálo fiasko.

Učitelské rodinné zázemí predurčilo její kariéru. Zájem o věci veřejné ji však přivedl až do vrcholné politiky. Se svojí spolupracovnicí Miladou Horákovou ji spojovala nejenom touha žít v demokratické společnosti, ale i osud nespravedlivě odsouzené politické vězeňkyně.

Měla výjimečný talent, ale nedokázala ho využít naplno. Bránil jí v tom komunistický režim, ale také její vlastní bohémský styl života. Nakonec ji dohnal alkohol. Zpěv Evy Olmerové učaroval mnohým, dokonce i americké jazzové legendě Elle Fitzgeraldové „Kdyby měla šanci představit se zahraničnímu publiku, celá její kariéra i život by se vyvíjel úplně jinak,“ myslí si hudební publicista a moderátor Miloš Skalka.

Přestože pocházela z bohaté rodiny, byla už od mládí přesvědčenou komunistkou. V srpnu 1968 se zkušená advokátka a diplomatka otevřeně postavila proti okupaci Československa a stala se aktivní disidentkou a signatářkou Charty 77.

Zažila chudobu, dvakrát ovdověla, přesto se stala úspěšnou podnikatelkou. Podporovala české vlastence, především svého syna Vojtu, a ochraňovala pražskou chudinu. V dokudramatu uslyšíte Růženu Merunkovou, Evu Vrbkovou nebo Jiřího Čapka. Hovoří historička a etnografka Milena Secká z Náprstkova muzea v Praze.

Kunsthistorička, básnířka, publicistka a kurátorka Věra Jirousová byla žena křehké konstituce, ale o to silnější osobnost. Manželka Ivana Martina Jirouse zasáhla i do života dalších významných mužů své doby. Čelila komunistické perezekuci i společenskému odsouzení za svůj nekonvenční osobní život.

Byla šarmantní, pohledná, statečná a obětavá. Skoro polovinu života prožila v exilu coby oddaná opora svého manžela, publicisty Pavla Tigrida. Neúnavně pomáhala těm, kteří byli politicky pronásledovaní. Ivana Myšková se narodila v listopadu 1925 v Praze do rodiny, ve které se snoubil svět obchodu a umění. Když byla s nástupem nacismu coby poloviční Židovka vyloučena ze školy, nechal se její tatínek formálně rozvést, aby rodinu ušetřil. Zemřel při pochodu smrti z Osvětimi.

Veselá, prostá, dobrosrdečná a bezprostřední. Kamila Stösslová milovala své děti i manžela, přesto se stala pozdní láskou o 37 let staršího uznávaného hudebního skladatele. Narodila se v roce 1891 jako Kamila Neumannová do měšťanské rodiny v Praze. Vdala se za obchodníka se starožitnostmi, se kterým žila v Přerově.

Narodila se v revolučním roce 1848 do rodiny Karla Havlíčka Borovského. Vysoká, tmavovlasá dívka s výraznýma očima se podobně jako její slavný otec nerada přizpůsobovala konvencím. Po jeho smrti se stala „dcerou národa“. Zdeňka se narodila jako vítané dítě deset měsíců po svatbě Karla Havlíčka a jeho ženy Julie. Až do smrti rodičů prožívala šťastné dětství, i když se její otec plně věnoval politice a později také žurnalistice.