Poslanecká sněmovna navrhla udělit nejvyšší státní vyznamenání Miloši Zemanovi. Komentátor Alexandr Mitrofanov zdůvodňuje, proč se mu takový nápad nelíbí: „Miloš Zeman byl výrazným ruským vlivovým agentem v Česku. Vykonal obrovskou práci v tomto směru a samozřejmě, že pro část obyvatelstva, která vidí Česko v ruské sféře vlivu, je to hrdina.“ V Osobnosti Plus novinář vysvětluje, proč si myslí, že ruského prezidenta Putina nic neohrožuje. A zdůrazňuje vliv čínských financí.

Mluví o demokracii, penězích, elitách, Rusku, Západu i o tom, proč se lidé nenechají přesvědčit fakty. „Z mnoha hledisek svět není tak, jak má být, nicméně to nesvědčí o fatálně rozdělené společnosti, jako spíše o politickém souboji mezi tradičními protipóly, kde na jedné straně stojí populisté a na druhé straně bezuzdní populisté,“ říká v Osobnosti textař a producent Michal Horáček.

Válka se propisuje do celé ukrajinské společnosti. Přes 70 procent Ukrajinců má někoho mezi veterány nebo na frontě. Status veterána má v zemi přes milion lidí. „Ta traumata jsou hluboká, a proto je jednou z největších výzev, aby se tito lidé cítili přijati, respektováni a aby se pracovalo s tím, co zažili,“ poukazuje v pořadu Osobnost Plus novinářka a lingvistka Julie Kaletová, která na Ukrajinu jezdí od začátku války.

Dlouhodobě upozorňoval na nedostatečné výdaje na obranu a možné problémy s plněním závazků vůči Severoatlantické alianci, teď na ministerstvu jako vysoce postavený úředník skončil. „Dostal jsem od pana ministra velice silný signál, že musím odejít,“ říká bývalý velvyslanec při NATO Jiří Šedivý. Ohledně plnění závazků v oblasti výdajů na obranu je spíše skeptický. V Osobnosti Plus ale dodává, že výhodou u spojenců může být přetrvávající dobrá pověst českých vojáků.

„Prvními, kdo by měl hlídat politiky, aby si neuzurpovali moc, jsou sami občané,“ říká v Osobnosti Plus filozof a aktivista Václav Němec. Aby upozornil na schizofrenii české zahraniční politiky ve vztahu k Moskvě, účastnil se malování ukrajinské vlajky v areálu ruské ambasády, a veřejně vystupuje na obranu demokratických institucí. „Pozoruji s velkým znepokojením, že současná vláda se snaží zničit některé instituce demokratického státu, Třeba veřejnoprávní média,“ tvrdí.

Víc jak deset let pečoval Gabriel Eichler o odkaz Václava Havla, jako předseda správní rady knihovny loni v lednu doporučil na místo ředitele Tomáše Sedláčka. Kdy si poprvé řekl, že to bylo šlápnutí vedle? „V únoru mi zavolali zaměstnanci, že si se mnou chtějí promluvit, soukromě a bez přítomnosti ostatních. Řekli mi, že dochází k osobním konfliktům mezi ním a nimi. A všichni, kteří tam seděli, to potvrdili,“ popisuje v Osobnosti Plus Eichler, který už ze správní rady odešel.

Agresivní rétorika politických elit může podle prestižního amerického think-tanku Brookings Institution zvyšovat ve společnosti toleranci k agresi, ponižování a politickému násilí. V jakém stavu je rétorika našich politických špiček? „Vždycky to tak bude fungovat, že když se objevují témata, která jsou komentována politiky agresivnějším způsobem, tak to vyvolává agresi i u voličů,“ upozorňuje v pořadu Osobnost Plus sociolog Tomáš Kostelecký z Akademie věd České republiky.

Odolnost je potřeba posilovat stejně jako svaly a charakter, říká. Jak se podle ní dá posilovat odolnost společnosti, což je jedno z témat festivalu Mezi ploty v areálu Psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích? A jak důležitá je duševní pohoda v jejím životě a práci? Moderuje Světlana Witowská.

„Jsem z podstaty člověk, který obrušuje hrany, takže je pro mě těžké pozorovat jejich vyostřování. Začíná to už tím, jak spolu lidi mluví, jaké mají vztahy a jak rychle dokážou přejít až do agresivity. Tak jako se trénují svaly, je dobré posilovat i náš charakter,“ říká v pořadu Osobnost Plus herečka a patronka festivalu Mezi ploty Jitka Čvančarová. Proto ji trápí, když bariéry vznikají tím, jak se lidé snaží přenést odpovědnost na druhé a místo dialogu volí agresi.

„Můžeme se politiky nechat nahnat do klece nenávistných pocitů, anebo se můžeme zkusit oprostit od předsudků, sejít se a zjistit, co jsou ti naši Němci vlastně zač,“ napsala před sudetoněmeckým sjezdem v Brně spisovatelka Kateřina Tučková. Jela na něj nakonec bez dětí. „Měla jsem obavy, že když půjdeme v Pouti smíření, která vede od pohořelického hromadného hrobu k Brnu, moje děti se budou muset vyrovnávat s tím, že na ně budou lidé pokřikovat: Styďte se! a Hanba!,“ popisuje.