- Podcasty
- Glosa Plus
Poslechněte si podcast: Ondřej Vaculík: Chudí a bohatí
Že na chudobě se nejvíc vydělává, je známá věc. A čím je více chudých, tím více někdo někde bohatne. Nyní to pociťují ti, kteří všechna zdražení téměř všeho platí, aniž by se jejich příjmy zvýšili byť o pouhou stokorunu. A platí to těm, kteří do ceny svých produktů a služeb nezapočítávají pouze skutečně zvýšené náklady, ale zvýší si také marže a připočtou si ještě cosi, tak říkajíc pro strýčka příhodu, když ta příležitost je.
Glosa Plus
Známé osobnosti glosují současné dění.
Ondřej Neff: Nesedět na kufrech
V poslední době si vychutnávám malé soukromé povyražení. Sleduji, kolik dnešních věhlasných novinářů a komentátorů brnká na strunu stáří. Týká se to mužů stejně jako žen. Vedou řeči typu v mém věku tohle nebo v mém věku tamto. Jsou to takové ty sladkokyselé vtípky s pestrým pozadím. Já nejsem tak starý, jak vypadám, skrývá se za těmi slovy. Nebo: my veteráni jsme na tom tak dobře, že se nemusíme o věku bát mluvit.
Eva Turnová: Kdo lže, ten tiskne
Na chalupě je krásně. Po smrti babičky jsem nechala všechno při starém. Ani obrázek s nápisem „Žijme spolu v upřímnosti, Bůh nás nikdy neopustí“ jsem nevyměnila za svůj poťouchlý se sloganem „Kdo lže, ten tiskne“. Chtěla jsem zachovat ten kouzelný svět, kterým každá věc rezonuje a působí jako magická paměť místa.
Kristina Žantovská: V osmdesáti sedmi tango?
Prožili spolu 55 let, vychovali čtyři dcery a mají šest vnoučat. Jsou z Montevidea ve státě Uruguay. „Byl to prcek,“ směje se Cristina, „ale líbil se mi“. Carlos nehne brvou, je klidný a uzavřený. Pracoval jako oftalmolog. Každé ráno cvičí, v 87 letech je pořád ohebný. Cristina si nepamatuje, že by mu někdy řekla, že ho miluje, ale nikdy nespala s jiným mužem.
Ivan Hoffman: Hlídači odkazu
Naproti budově Svobodné Evropy v Mnichově byl tenisový klub, v jehož restauraci jsme sedávali s Karlem Krylem a u piva řešili politiku. Občas v té debatě formou monologu pokračuji dodnes. Nahromadilo se toho za ta léta tolik, čeho byl Karel ušetřen!
Iva Pekárková: Šest ukradených příběhů a jedna pochvala vysoké magnitudy
Občas se mi stane, že vydám nějakou knížku a lidi se mi začnou ozývat, že je to zaručeně o nich. Nejlepší varianta samozřejmě nastane, když si jsou takoví čtenáři dobře vědomi, že to není o nich, jen se s příběhem ztotožňují a mají radost, že někdo napsal právě o tom, co i oni zažili a mohli by o tom jistě napsat taky, kdyby si na to udělali čas.
Ondřej Neff: Kavka v zemi duchů
Na webu jsem před nějakou dobou viděl milé video. Ano, neprojevila se vada sluchu, nejste obětí zvukového klamu – i milá videa se na webu zveřejňují. Byl to záznam akce hasičů, kteří na zdvihací plošině zachraňovali kavku. Uvázla křídlem do ochranné sítě okapu. Jiná kavka se jí dokonce marně pokoušela pomoci.
Eva Turnová: Prší, prší, prší
Kdo kdy neměl trému? Tu největší mívají paradoxně ti, kteří k tomu nemají žádný objektivní důvod. Vzpomínám si, jak se basista Mejla Hlavsa vždycky před začátkem koncertu schovával za reprobednou a doufal, že se něco stane a koncert se zruší.
Ondřej Neff: Svět knihy
Někomu se může zdát nadnesený název podniku, který v neděli skončil na pražském Výstavišti. Prosím vás, jakýpak Svět knihy, co je to svět a co je oproti němu nějaká kniha? Vždyť je to obyčejný knižní jarmark, vedle sebe tam jsou naštosované větší či menší stánky narvané knihami a personál se tam snaží zájemcům vecpat zboží, které je tu převážně ve slevě.
Tereza Šimůnková: Nizozemská operace mačetou
Když jsem žila v Nizozemsku, měla jsem oblíbený vtip: Proč mají Holanďané na espézetkách písmena NL? Aby si v německém motorestu mohli objednat „nur Limonade“ – a ušetřit. Nedávno jsem si na něj vzpomněla v souvislosti s brutálními grýndýlovskými opatřeními na snížení emisí oxidu dusíku, které tlačí kabinet Marka Rutteho.
Ivan Hoffman: Certifikovaná sadba
Už mnoho let nekupujeme brambory. Nemusíme, protože si umíme dopěstovat vlastní a máme sklep, ve kterém vydrží do další sklizně. Jednou do roka, zjara, ale kupujeme brambory sadbové. Nedoporučuje se totiž sázet opakovaně brambory vlastní. Stejně ale, když dáme do země drahou certifikovanou sadbu a ještě zbude místo, doplníme ho z brambor, co zůstaly ve sklepě.