- Podcasty
- Odpustit?
Poslechněte si podcast: „Odpuštění není nástrojem k uzdravení, je to naopak,“ říká psycholog Jan Siřínek
"Lidé za mnou většinou přichází s problémy v partnerství, se sebehodnocením, s potížemi v práci. A když se dostáváme hloub, začnou se objevovat emoce, které mají ke svým rodičům,“ popisuje klinický psycholog a psychoterapeut, Jan Siřínek. Vysvětluje, proč ke zpracování náročných rodinných vztahů není nutné, aby někdo nahlas řekl, „promiň“. Poslechněte si, proč je tak těžké odpouštět svým nejbližším. A proč to podle psychologa není u komplikovaných vztahů v rodině jediná a nevyhnutelná cesta k psychické rovnováze.
Odpustit?
Šestidílná série přibližuje osudy lidí, pro které je těžké odpustit druhým. Nebo naopak touží, aby bylo odpuštěno jim. Ridina Ahmedová, autorka úspěšné podcastové série Sádlo, vypráví ve své nové sérii Odpustit? pět rodinných dramat, která nemají vždy jednoznačně pozitivní vyústění. Rozkrývá motivace a dopady, které odpouštění může mít na mentální a fyzické zdraví, ale také na mezilidské vztahy a společnost jako takovou. Výjimečnou podcastovou sérii Odpustit? připravila pro mujRozhlas a Český rozhlas Plus kreativní producentka Veronika Ruppert, Ridina Ahmedová a mistr zvuku Jaroslav Pokorný.
„Jsem věřící. Ale vše odpouštět nechci.“ Ridina Ahmedová s Arcibiskupem Graubnerem o bílé růži.
„Říkáte, že křesťan je pozván k tomu, aby odpustil. Nejsou ale některé věci neodpustitelné?“ Ptá se Arcibiskupa Jana Graubnera autorka podcastu Odpustit, Ridina Ahmedová. „Písmo říká, že hříchy proti duchu svatému nebudou nikdy odpuštěny. Jestli někdo setrvává ve zlu, je zatvrzelý, odmítne milosrdenství a lásku. Já ale lidsky mohu i toto odpustit. Protože když si neodpuštění nechám, tak to trápí mě. A jeho se to ani tak moc netýká,“ říká Jan Graubner. A vzpomíná na formativní zkušenost ze svého dětství. Poslechněte si rozhovor věřící s arcibiskupem. O hranicích odpustitelného, o provázení a duchovní podpoře v těžkých chvílích.
Jak žít dál po tak těžké ztrátě, jako je smrt dítěte?
„Zármutek není nemoc, prášky ho nespraví, jde ho jen přežít,“ říká poradkyně pro pozůstalé rodiny, Naděžda Špaténková. Ridina Ahmedová se jí ptá, kudy vede pro truchlící cesta zpátky do síly a jak je jejich okolí může podpořit. Poslechněte si, co prožívají lidé, kteří ztratili dítě a jak se k nim chovat ohleduplně. Rozhovor se natáčel v rozhlasovém studiu na Vinohradech, zvláštní shodou náhod ve stejné době, kdy se v jiné části Prahy střílelo na Filozofické fakultě. Nahrávku zveřejňujeme s hlubokým smutkem, že se stala tak aktuální.
Studenty učíme nahlas se omlouvat. Lékař by měl umět uznat chybu.
„Neděje se to na každém pracovišti. Ale bohužel je čím dál tím více situací, kdy pacient není spokojen s přístupem lékaře, do kterého patří i komunikace,“ říká v rozhovoru s Ridinou Ahmedovou Šárka Tomová, akademická pracovnice Ústavu ošetřovatelství 2. LF UK a FN Motol. Necitlivá komunikace lékařů a nemocničního personálu s pacientem a jeho rodinou je tématem jedné z epizod podcastu „Odpustit?“. Poslechněte si, jak se mladá generace českých zdravotnických profesionálů učí lépe komunikovat s pacienty a odkud pramení paternalistický přístup některých lékařů.
Věznění rodiče se ztratí dětem ze života. Potřebují nejdřív odpustit sami sobě.
„Je důležité přiznat si svou chybu a smířit se se sebou, což může být velmi těžké,“ říká Jana Smiggels Kavková, advokační expertka RUBIKON Centra a koordinátorku RESCALED pro ČR. Pro trestané lidi, kteří se vrací do života na svobodě, jsou podle ní zásadní jistoty jako bydlení, práce a vztahy, ale také to, aby se vyrovnali sami se sebou a svými činy. Jaké to je, mít tátu nebo mámu ve vězení? Jak se trestaní lidé vyrovnávají s rodičovskými rolemi? A kudy v takových případech vedou cesty ke smysluplným vztahům? Poslechněte si doprovodný rozhovor podcastu „Odpustit?“ s Janou Smiggels Kavkovou z organizace Rubikon.
Mé dítě se o sebe nikdy samo nepostará: smíření je pro rodiče dětí s postižením těžké a zásadní.
„Ta psychická a fyzická zátěž se dá přirovnat k první válečné linii, osmdesát procent z nich je permanentně na hranici vyhoření,“ říká o rodičích pečujících o těžce postižené děti Sarah Huikari, vedoucí projektu Pečuj doma a sociální pracovnice. „Někdy se stydí říct si o pomoc. Mají pocit, že by měli být silní a zvládnout to sami, protože jde o jejich dítě, jejich zodpovědnost. Chtějí po sobě strašně moc a fatálně zapomenou na sebe. Je ale důležité nemít na sebe neadekvátní nároky.“ Poslechněte si, jaké výzvy řeší rodiče dětí s těžším mentálním postižením. A proč je pro ně schopnost odpouštění jednou z klíčových podmínek přežití.
„Když na mě byli zlí, byl jsem taky zlej.“ Adrian smrtelně zranil člověka. Teď chce přetnout řetězec násilí, které prožíval od dětství.
- část závěrečné epizodyKluk, který v pouliční potyčce smrtelně zranil starého muže, je otřesený tím, co způsobil. Rozhodne se pozůstalé rodině osobně omluvit. Vypráví svůj životní příběh a odkrývá řetězec sociálního vyloučení, násilí a závislostí, který se táhne přes generace. Sledujeme průběh dvou soudních řízení, která rozhodují o Adrianově vině a trestu. Padne závěrečný verdikt a rodina i Adrian se zpracovávají následky prožitých událostí. Kredity:Autorka: Ridina AhmedováKreativní producentka a dramaturgyně: Veronika RuppertZvuk: Jaroslav PokornýHudba: Ridina Ahmedová a Jaroslav PokornýVizuály: Adam Křena
„Ztratila jsem tátu, nechci mařit další život.“ Pouliční šarvátka Tereze vzala otce. Útočník se chce osobně omluvit.
část závěrečné epizodyRodina se snaží zpracovat nenávistný útok. Při potyčce na tramvajové zastávce byl smrtelně zraněný děda, hájící své vnouče. Dcera a syn zesnulého, Tereza a Martin a vnouče Maxine, vzpomínají na dramatickou ztrátu táty a dědy. Vyrovnávají se s traumaty z napadení z nenávisti, z komunikace personálu v nemocnici a z policejního vyšetřování. Útočník se chce pozůstalé rodině osobně omluvit a usiluje o setkání. Blíží se soud, který rozhodne o jeho trestu. Kredity:Autorka: Ridina AhmedováKreativní producentka a dramaturgyně: Veronika RuppertZvuk: Jaroslav PokornýHudba: Ridina Ahmedová a Jaroslav PokornýVizuály: Adam Křena
„Chodit za mnou do vězení pro ně muselo být těžké, nebyl jsem dobrý táta.“ Opakovaně trestaný Roman hledá odpuštění sám k sobě.
Roman je opakovaně trestaný muž, který si prošel závislostí na alkoholu a drogách. Měl děti a nebyl tam pro ně. Jeho exekuce dopadly i na rodinu. Dnes se snaží odpustit sám sobě a hledá cestu ven z bludného kruhu špatných rozhodnutí. Romanova dcera Eliška otevírá krabici s dopisy od táty z vězení. Vypráví o dětství ve stínu tátových problémů a o dětské lásce a důvěře. Kredity:Autorka: Ridina AhmedováKreativní producentka a dramaturgyně: Veronika RuppertZvuk: Jaroslav PokornýHudba: Ridina Ahmedová a Jaroslav PokornýVizuály: Adam Křena
„Dát dítě do ústavu pro mě bylo těžké rozhodnutí.“ Eliška s partnerem věnují péči o postižené děti všechno, ale sami už na to nestačí.
Pro Elišku je odpouštění nekonečným sledem každodenních vnitřních bitev. Potýká se s odsudky okolí, kterému vadí odlišnost jejích dvou synů s autismem. Bojí se o fyzické i mentální zdraví své jediné dcery, která žádné postižení nemá. A vyrovnává se s tím, že jednoho z kluků, který má těžkou mentální retardaci, umístila do institucionální péče. Kredity:Autorka: Ridina AhmedováKreativní producentka a dramaturgyně: Veronika RuppertZvuk: Jaroslav PokornýHudba: Ridina Ahmedová a Jaroslav PokornýVizuály: Adam Křena