Vladimir 518 si cestu k architektuře našel tím nejpřirozenějším způsobem – pobytem v jeho ulicích. Umělec, kterého většina lidí zná z hudební a výtvarné scény, popisuje, jak se v rámci graffiti a hiphopové komunity postupně přesunul od konkrétní tvorby na zdi k reflexi veřejného prostoru jako celku. Neúnavně přispívá svou činností – aktivismem, odborným výzkumem i uměleckou tvorbou – k uznání hodnot architektury druhé poloviny 20. století. 

Proč je brutalismus českou veřejností stále spíše trpěný, než oceňovaný? Jak na místní stavby té doby nahlíží architekti ze světa? Jak se Vladimir vyrovnal s frustrací z pokračujících demolic ikonických staveb a jaký přístup společnosti k architektonickému dědictví té doby by si naopak přál?

Co v rozhovoru uslyšíte: 

(00:00) intro

(00:40) aktivismus ve světě architektury

(09:00) demolice vs pietní rekonstrukce

(31:27) princip generačního kyvadla

(47:07) další kniha

Editace: Jan Balcar, Ondřej Perner, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar, Ondřej Perner, Matěj Hošek

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Architekt Ondřej Píhrt se v  posledních letech intenzivně věnuje návrhům školních budov. V pokračování rozhovoru s Petrem Klímou podrobně představuje vítězný soutěžní návrh Základní školy Amos v Psárech. Mluví o tehdy specifickém zadání, otevřené komunikaci s investorem i odvaze přinášet nové typologické přístupy. Jak se dnes zadávají zakázky na školní budovy? Jak k návrhu nové školní budovy na zelené louce Ondřej Píhrt přistupoval, kde se inspiroval? A co všechno může ovlivnit vznik kvalitního školního prostředí?

V další části rozhovoru se Píhrt věnuje dalším novým školním stavbám. Sdílí zkušenosti s realizací veřejných projektů, které mohou narážet na politické proměny, tlak na cenu nebo nejasnosti v zadání. Srovnává s tím práci pro soukromé investory, s nimiž navrhoval také mateřskou a střední školu. Jak se liší způsob komunikace a rozhodování o školních budovách u soukromých a veřejných klientů? A jaké specifické požadavky přináší navrhování dalších typů škol pro mladší děti nebo dospívající?

Co v rozhovoru uslyšíte: 

(00:00) intro

(00:30) soutěž na budovu Základní školy Amos v Psárech

(07:30) školní budovy jako odraz společnosti

(27:17) Základní škola Amos v Psárech

(36:17) svazková škola LOŠBATES

(45:50) školní budova v areálu Nová Zbrojovka v Brně

(55:30) školy pro soukromé investory

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Architekt Ondřej Píhrt v rozhovoru s Petrem Klímou reflektoval nejprve své vzpomínky na období studia Fakulty architektury na ČVUT v Praze, kde ho formovala účast v ateliérech Aleny Šrámkové a posléze Petra Hájka a Jana Šépky. Po studijním pobytu v Mnichově a spolupráci s architektem Mojmírem Ranným založil Ondřej roku 2015 vlastní ateliér S-O-A. Jaké hodnoty si odnesl ze studia u výrazných osobností tuzemské architektury?  Co ho zaujalo na zahraniční stáži a jakým způsobem vznikla jeho současná kancelář?

V následující části rozhovoru se Ondřej Píhrt věnuje své práci – od návrhů rodinných domů až po vítězný projekt v ašském Parku historie. Otevřeně popisuje výzvy při spolupráci se samosprávou i důležitost přemýšlení v širším měřítku. Zamýšlí se i nad svým vztahem k Plzni – městu, ve kterém se narodil a vyrůstal, ale zatím se v jeho profesním životě, vyjma několika staveb, objevuje spíše okrajově. Jaký dům navrhl pro své rodiče? Jak vznikl dům na Floridě a proč musel být celý jeho interiér přivezen z Česka? Jakou roli může hrát kvalitní veřejný prostor v menším městě v kulturně odlehlejším regionu?

Co v rozhovoru uslyšíte: 

(00:00) intro

(00:30) studium

(12:05) vlastní ateliér

(19:00) rodinné domy v Plzni i na Floridě

(42:00) Park historie v Aši

(54:27) o Plzni

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

V druhé části rozhovoru s Petrem Klímou sdílí architektka Tereza Vojtěšková své zkušenosti s dlouhodobým projektem přeměny bývalého pivovaru Světovar na technologický park TechTower. Vzpomíná na první průzkumy objektu bez oken, kdy společně s kolegy a kolegyněmi objevovali možnosti konverze budovy. Tereza popisuje proměny zadání, specifika památkové ochrany i konkrétní rozhodnutí, která umožnila přivést do vnitřních prostorů přirozené světlo. Co všechno se během let změnilo oproti původnímu plánu? A proč je u podobných projektů tak zásadní kvalitně zpracovaná studie?

V závěru rozhovoru společně s Terezou procházíme areálem někdejšího pivovaru. Architektka komentuje nejen proměnu budov, ale i úpravu veřejného prostoru, urbanistické souvislosti nebo plány na další rozvoj čtvrti. Jaká budoucnost čeká celý areál? Co vše dnes TechTower nabízí veřejnosti a firmám? A proč bylo pro ni překvapením, že projekt získal nominaci na Českou cenu za architekturu

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(00:30) proměna Světovaru

(33:05) prohlídka TechTower

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Architektka Tereza Vojtěšková absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Jindřicha Smetany. Kromě zájmu o výtvarné umění ji při volbě povolání ovlivnila i silná rodinná tradice, ale také potřeba se postupně osamostatnit. V rozhovoru s Petrem Klímou otevřeně mluví o vnitřních pochybnostech, návratu ke kresbě a hledání rovnováhy mezi prací a osobním životem. Jaké to bylo vyrůstat v rodině architekta? Co jí dalo studium na UMPRUM a jak se formovalo její profesní sebevědomí? A proč pro ni byla Plzeň dlouho jen město „na jedno pivo“?

Společně se svým mužem dnes Tereza vede ateliér, ve kterém se oba zaměřují na veřejný prostor, konverze a revitalizace. Právě v Plzni pracovali nejen na adaptaci technických objektů bývalého cukrovaru pro Správu informačních technologií města Plzně, se kterou dlouhodobě spolupracují. Jak se Tereza dívá na současný vývoj Plzně? A co obnáší partnerské i profesní soužití architektky s architektem?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(00:30) rodinné zázemí a studium

(12:55) Plzeň

(23:05) rodinný ateliér

(45:26) realizace v Plzni

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

V druhém díle rozhovoru Lukáš Janout přibližuje konkrétní realizace svého ateliéru, zejména v Plzni a okolí. Mluví ale i o počátcích kariéry, kdy první zakázky přicházely od kamarádů a známých, i o tom, jak se na základě doporučení začala jeho klientela postupně rozšiřovat. Svůj vztah ke stavbám prezentuje Lukáš i v mediálním prostoru. Co pro něho znamená jeho profil „delniq“ na Instagramu? Co ho vedlo k tomu, že chtěl ukázat jinou tvář stavebnictví? Ovlivnil pořad „Stavba není sen“, na kterém se podílel, i jeho profesní dráhu? A pomohla mu mediální pozornost? 

Lukáš Janout v rozhovoru hovoří také o svém dlouhodobém záměru vytvořit formát věnovaný zajímavým architektonickým realizacím v Česku. Inspiruje ho v tom seriál „Nejpozoruhodnější domy světa“ na Netflixu. Lukáš by rád ukázal, že i v Česku vznikají kvalitní stavby, které stojí za pozornost.

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(00:30) v mediálním prostoru

(16:10) vlastní dům

(25:27)  profil „delniq“ na Instagramu

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

V rozhovoru s Petrem Klímou rekapituluje architekt Lukáš Janout průběh své dosavadní působení v oboru. Jeho cesta vedla z rodného Oseka u Rokycan na vysoké školy v Brně a v Praze. Po zkušenostech z několika ateliérů Lukáš založil v hlavním městě vlastní studio, kde se věnuje i projektům v Plzeňském kraji. Jak ho ovlivnilo rodinné zázemí spojené se stavebnictvím? Co ho přimělo přejít od projektování k architektonické tvorbě? Jak vznikla jeho spolupráce s investorem na projektu hotelu Villa Fitz?

Lukáš Janout také otevřeně mluví o vyhoření, které před lety zastavilo jeho pracovní tempo. Popisuje příčiny svého kolapsu i postupný návrat do práce. Dnes se snaží lépe plánovat, delegovat práci a nastavit si zdravější pracovní režim. Jaké kroky mu pomohly znovu najít rovnováhu? A jaká opatření dodržuje, aby se mohl své práci dál věnovat?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(04:43) cesta k architektuře

(19:26) syndrom vyhoření a návrat do práce

(36:35)  Villa Fitz

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Architekt Lukáš Soukup popisuje v úvodu rozhovoru s Petrem Klímou svou ne zcela přímočarou cestu k architektuře. Coby student dopravní průmyslovky v Plzni se vydal studovat architekturu na ČVUT až díky inspiraci spolužáky z výtvarného kurzu. Co jej přesvědčilo, že architektura je jeho cesta? A jak jej formovalo prostředí pražských ateliérů? 

Cenné zkušenosti získal Lukáš během studijní stáže ve finském Tampere, kde poprvé zažil mezinárodní prostředí a jiný přístup k architektuře. Po absolutoriu pracoval v několika významných pražských ateliérech a později i v developerské společnosti, kde si uvědomil širší kontext rozhodování o podobě městského prostoru. Zkušenosti si rozšířil i působením v roli projektového manažera v realitní firmě. Kromě vlastní praxe nyní Lukáš působí jako městský architekt Jindřichova Hradce, kde se zaměřuje na citlivý rozvoj města a upozorňuje na potřeby zranitelných skupin obyvatel. Jaké konkrétní výzvy přináší role městského architekta? Jak balancuje mezi zájmy politiky a potřebami obyvatel?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(1:30) cesta k architektuře, studium a stáž ve Finsku

(12:46) získávání zkušeností po škole

(32:30)  městský architekt Jindřichova Hradce

(54:20) o Plzni

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Zdeněk Fránek začal působit jako vysokoškolský pedagog již třiceti lety; jeho zkušenosti sahají od Ostravy přes Liberec až po Plzeň. Na Sutnarku přišel s vizí ateliéru environmentálního designu pro architekturu, v níž položil důraz na samostatnost a odpovědnost studujících. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, že pouhý talent nestačí – důležitá je především pracovitost a schopnost učit se. Studujícím dává prostor pro experimenty, ale zároveň je vede k pochopení kontextu a udržitelnosti v architektuře. Jaké výzvy čekají studenty a studentky v jeho ateliéru? A co Zdeněk Fránek považuje za největší problém současné architektonické výuky?

Vedle pedagogické činnosti má zkušený architekt za sebou řadu vlastních návrhů a realizací v Česku i ve světě, včetně staveb v Číně nebo projektů školících center v Africe. V rozhovoru popisuje, jak se liší práce architekta v různých částech světa – od materiálových omezení v Africe až po striktní pravidla a mimořádné měřítko v Číně. Každá země podle něj vyžaduje jiný přístup a cit pro místní kontext. Právě zkušenosti ze zahraničí Fránka utvrdily v tom, že architektura nesmí být univerzální, ale musí vycházet z prostředí, kde vzniká. Jaké specifické výzvy přináší navrhování v těchto destinacích? A co si z mezinárodních projektů odnáší Zdeněk Fránek pro svou práci v Česku?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) Ostrava a Liberec

(10:00) zahraniční projekty

(20:20) Plzeň – se studenty

(39:30) Plzeň – budova Sutnarky

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

ArchitektkaAnna Hostičková patří k výrazným osobnostem plzeňské architektury a památkové péče. V rozhovoru s Petrem Klímou vzpomíná na období studia, kdy jí školská reforma přivedla nejen k architektuře, ale i k výučnímu listu zedníka. Řemeslné zkušenosti získala během povinné praxe na stavbách výzkumných ústavů a dalších veřejných budov. Po studiích Anna Hostičková zamířila do Plzně, kde se začala se věnovat památkové péči a také se zde usadila. Jak probíhala výuka architektury v 60. letech? Proč nezískala zaměstnání v Písku? Jaké bylo její první setkání s Plzní?

Od roku 1968 působila Hostičková v plzeňském Stavoprojektu, později přešla na zdejší Útvar hlavního architekta, který se po roce 1989 transformoval na nynější Útvar koncepce a rozvoje města Plzně. Právě tam se architektka začala věnovat také popularizaci architektury. Stála u zrodu iniciativy Plzeňské dvorky a dlouhé roky provázela veřejnost po plzeňské architektuře. K památkám přistupuje s respektem, ale zároveň s kritickým pohledem – důležitější než dogmatické zachovávání minulosti je podle ní citlivé propojení historie s novou kvalitou. Jak se proměnilo její vnímání památkové péče v průběhu let? Jaké stavby a projekty v Plzni považuje za nejpovedenější? A co by podle ní mělo město udělat pro svou budoucnost?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) studium architektury a výuční list zedníka

(10:05) příchod do Plzně a památková péče

(27:15) proměna Plzně v 70. letech minulého století

(33:45) situace po roce 1989

(41:00) popularizace architektury a současný pohled na městoEditace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠klima@pestujprostor.cz⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.