Poslechněte si podcast: Krok od války a vetřelci
Evropa je krok od války. Řekl to včera v Otázkách Václava Moravce premiér Petr Fiala. Situace na rusko-ukrajinské hranici je podle něj vážná a je vážnější každým dnem. Fiala dodal, že donedávna bylo něco takového jako předválečný stav v Evropě nepředstavitelné.
Není to přesné. Lze ale pochopit, že profesor Petr Fiala, předseda ODS Petr Fiala či místopředseda Sněmovny Petr Fiala neměl v uplynulých patnácti letech v popisu práce důkladné sledování vývoje v Ruské federaci. Jinak by věděl, že současné události jsou logickým a očekávaným vyústěním politiky Vladimira Putina.
Dovolím si ocitovat sobotní slova šéfredaktora rozhlasové stanice Echo Moskvy Alexeje Venediktova, který studuje Putina zblízka přes dvacet let: „Putin nepokládá Ukrajinu za samostatný stát. Putin válčí… s USA na území Ukrajiny. Podle mého názoru pro něj a jeho tým žádná Ukrajina neexistuje. Vyzývá takto Bidena, Johnsona, Si Ťin-pchinga, Macrona, Scholze, že s ním mají zacházet jako rovný s rovným. Není žádná Ukrajina. A když bude zapotřebí, budeme válčit na území Běloruska. To je území, to není stát, to je část velikého Ruska. Tak to chápe…“
Dnes ale je Petr Fiala premiérem a je potěšitelné, že se v situaci orientuje podle reálných událostí a faktů. To je přesně to, co je za těchto podmínek od předsedy vlády zapotřebí. Kladně vyznívá i Fialou zdůrazněná jednota vedení zemí EU a NATO v hodnocení příčin největšího napětí na kontinentě od roku 1945 a případného společného postupu vůči agresorovi, kterým je Rusko.
Na rusko-ukrajinské hranici neuzrál lokální konflikt dvou států, ale střet dvou civilizací. Podrobně jsem popsal genezi současného Ruska v knize Mrazík s pendrekem v ruce, proto na ni odkazuji zájemce o široce pojaté vysvětlení. Tento text je krátký, proto použiji metaforu.
V Rusku se ukončilo formování civilizace založené na násilí, nespravedlnosti a právu silnějšího. Není ale schopna zajistit svým obyvatelům alespoň tak dobrý život, jakému se těší obyvatelé zemí spadajících do jiné civilizace, kam patří Česko. I proto předkládá Kreml ultimátum, aby se poměry mimo jiné vrátily před vstup Česka do NATO. Chce to, co považuje za svůj majetek. Ukrajina si dovolila otočit se k ruské civilizaci zády, proto podle Putina musí pykat. Pokud euroatlantická civilizace nepodrží Ukrajinu, další útok přijde západním směrem.
V české společnosti je mnoho vetřelců z druhé strany. Jedni jsou v podobě vajíček, druzí zatím jen sedí uvnitř jedinců, ale hlavní vetřelec se dávno vyloupl a dlí v Lánech. To je dobré mít na vědomí v situaci krok od války.
Očima Saši Mitrofanova
Alexandr Mitrofanov komentuje nejčastěji vnitropolitické dění a témata spojená s vývojem v Rusku.
Eskalace, nebo kapitulace?
Před několika dny analytici mimo Česko, především z řad ruských exulantů, probírali, jak zareaguje Putin na kombinaci neúspěchů na ukrajinské frontě a nespokojenosti doma. Jako pravděpodobné byly zmíněny útoky dronů na území států NATO.
Záhadný text o užitečnosti ruských krachů
List Moskovskij komsomolec již mnoho let nemá nic společného s Komsomolem, což býval leninský komunistický svaz mládeže. V tomto smyslu je stejný jako další list Komsomolskaja pravda. Posledně jmenovaný je ovšem otevřeně propagandistickým nástrojem Putinova režimu, zatímco Moskovskij komsomolec je takzvaně systémově loajální. Nejde proti Kremlu, ale rovněž není jeho hlásnou troubou.
Kra vejpůl
Putin nevyhrává válku proti Ukrajině. Sám sebe zahnal do kouta. Z dětství si nese vzpomínku na leningradskou krysu, kterou přitlačil ke zdi a ta se v zoufalství vrhla na něj. Analytici hádají, jakou podobu bude mít Putinův skok ve snaze zavraždit a zničit co nejvíce na závěrečné cestě.
Chodorkovskij vytyčil úkoly ruského exilu
Ruská opozice, kterou Vladimir Putin vytlačil do exilu, není jednotná, ale jednotlivé skupiny se pravidelně scházejí na svých jednáních. Na nedávném zasedání Ruského protiválečného výboru vystoupil někdejší oligarcha, později Putinův politický vězeň a nyní jedna z nejvýraznějších osobností exilu, Michail Chodorkovskij, s úkoly pro ruskou zahraniční opozici.
Bolševník se dere dopředu
„Našli našli?“ ptal se asi s marnou nadějí v hlase správce prezidentského paláce v Santiago de Chile dne 4. dubna 2011 po ukončení tiskové konference svého nadřízeného s českou hlavou státu Václavem Klausem. „Nenašli…“ odpovídali asi zkroušeně správcovi podřízení.
Dva odchody ruských postav z lepších časů
Optikou dneška se všechno, co se týká Ruska, včetně ruské kultury, spojuje u většiny soudných lidí jen s negativními emocemi. Není divu, fašistické rysy současného ruského státu vyhřezlé mimo jiné v zvěrstvech na území Ukrajiny k tomu přímo svádějí, a chtít detailnější pohled po lidech, kteří se nikdy neměli potřebu Ruskem zabývat, by nebylo moudré.
Sláma z bot, lopata v ruce
Když byl Voloďa Putin mladý, měl legraci z prdění v autobusu. Pustil to a na nejbližší zastávce vystoupil. Cestující se pak děsně hádali mezi sebou, kdo že je to prase smradlavé. To byla panečku sranda!
Ruský vládce a rozmnožovatel v jedné osobě
Když prorusky naladění obyvatelé západních zemí popisují přednosti režimu v Ruské federaci, často uvádějí, že jde o pilíř mravnosti v porovnání se zkaženým Západem. Ruský list Komsomolskaja pravda zveřejnil před několika dny reportáž, která představu o mravnosti tamního života upřesňuje.
„My“ přežité a „my“ existující
Člověk je sociální tvor. Je pro něj přirozené, když se necítí sám, a proto obvykle vyhledává společnost lidí, kteří jsou mu z nějakého důvodu bližší než ostatní. Co je ale ten důvod?
Tuapse, Perm, přehlídka, to je koudel u Putinova zadku
„Muž kolem padesáti let ve větrovce a čepici se nervózně prodírá ke vchodu do nádraží. Hlasitě а sprostě nadává a natáčí na mobil černý sloup dýmu, z něhož tu a tam šlehají plameny. Jeho řeč postrádá souvislost. Zdá se, že je prostě šokován tím, co se děje.“
Lidovecká tlustá černá čára
Nepamatuji si sjezd lidovců, který by tolik zajímal aktivní demokratické voliče jako páteční a sobotní shromáždění KDU-ČSL v Ostravě. Důvod je nabíledni. V zemi vládne neonormalizační parta, kterou svobodně a demokraticky zvolili nedemokraté, a demokraté zoufale hledají politiky, kteří by tento stav změnili.