Ruská opozice, kterou Vladimir Putin vytlačil do exilu, není jednotná, ale jednotlivé skupiny se pravidelně scházejí na svých jednáních. Na nedávném zasedání Ruského protiválečného výboru vystoupil někdejší oligarcha, později Putinův politický vězeň a nyní jedna z nejvýraznějších osobností exilu, Michail Chodorkovskij, s úkoly pro ruskou zahraniční opozici.

„Našli našli?“ ptal se asi s marnou nadějí v hlase správce prezidentského paláce v Santiago de Chile dne 4. dubna 2011 po ukončení tiskové konference svého nadřízeného s českou hlavou státu Václavem Klausem. „Nenašli…“ odpovídali asi zkroušeně správcovi podřízení.

Optikou dneška se všechno, co se týká Ruska, včetně ruské kultury, spojuje u většiny soudných lidí jen s negativními emocemi. Není divu, fašistické rysy současného ruského státu vyhřezlé mimo jiné v zvěrstvech na území Ukrajiny k tomu přímo svádějí, a chtít detailnější pohled po lidech, kteří se nikdy neměli potřebu Ruskem zabývat, by nebylo moudré.

Když byl Voloďa Putin mladý, měl legraci z prdění v autobusu. Pustil to a na nejbližší zastávce vystoupil. Cestující se pak děsně hádali mezi sebou, kdo že je to prase smradlavé. To byla panečku sranda!

Když prorusky naladění obyvatelé západních zemí popisují přednosti režimu v Ruské federaci, často uvádějí, že jde o pilíř mravnosti v porovnání se zkaženým Západem. Ruský list Komsomolskaja pravda zveřejnil před několika dny reportáž, která představu o mravnosti tamního života upřesňuje.

Člověk je sociální tvor. Je pro něj přirozené, když se necítí sám, a proto obvykle vyhledává společnost lidí, kteří jsou mu z nějakého důvodu bližší než ostatní. Co je ale ten důvod?

„Muž kolem padesáti let ve větrovce a čepici se nervózně prodírá ke vchodu do nádraží. Hlasitě а sprostě nadává a natáčí na mobil černý sloup dýmu, z něhož tu a tam šlehají plameny. Jeho řeč postrádá souvislost. Zdá se, že je prostě šokován tím, co se děje.“

Nepamatuji si sjezd lidovců, který by tolik zajímal aktivní demokratické voliče jako páteční a sobotní shromáždění KDU-ČSL v Ostravě. Důvod je nabíledni. V zemi vládne neonormalizační parta, kterou svobodně a demokraticky zvolili nedemokraté, a demokraté zoufale hledají politiky, kteří by tento stav změnili.

Co je „ruský Tchaj-wan“? Autorem termínu je někdejší šachový mistr světa a dlouholetý politik, který stojí v tvrdé opozici k režimu Vladimira Putina. Je to dávný exulant Garri Kasparov.

Ruský generálmajor Roman Děmurčijev patří k velitelům ruských okupantů na Ukrajině. Jako správný činitel Putinova režimu dodržuje tradiční ruské hodnoty, ve válce nezapomíná na manželku, která je doma v Rusku. Stalo se, že jejich korespondence byla objevena a zveřejněna. Vyplývá z ní, že generál je milý člověk, myslí na rodinu. Co jí vzkazuje?

Když Vladimir Putin zahájil válku proti Ukrajině, měl mezi domácími podporovateli i skupinu, která ho nikdy nepřijala za svého, ale chválila za to, že poslal ruské vojáky, aby dobývali další území. Během válečných roků dostala tato skupina označení vojenkoři, což je zkráceně vojenští korespondenti.