- Podcasty
- Očima Saši Mitrofanova
Poslechněte si podcast: Očima Saši Mitrofanova: Co se škádlívá, poraženo bývá
Kdyby byla politika exaktní záležitost, nebylo by nic snazšího než zadat do systému předem spočítaný vstup, který by na výstupu poskytl optimální výsledek. Říká se tomu technokratický přístup. Vyznačuje se vírou ve dvě věci: že lidé jsou v jádru dobří a kazí je pouze nespravedlivý sociální systém a že stačí přijmout správné zákony, pak v jádru dobří lidé pochopí, že je to pro ně výhodné, a přinesou k urnám své voličské hlasy.
Očima Saši Mitrofanova
Alexandr Mitrofanov komentuje nejčastěji vnitropolitické dění a témata spojená s vývojem v Rusku.
Má se Putin bát Julie Navalné?
Bojí se Vladimir Putin Julie Navalné? Na to se nedávno zeptal časopis Time samotné vdovy po Alexeji Navalném.
Co je nad to, je od zlého
Napadlo mě, jak hluboce příbuzné jsou výroky Za komunistů bylo líp a Za Babiše bylo líp.
Někdy je dokonce pronášejí stejní jedinci. Náhoda? Nemyslím si, jak říkají ruští propagandističtí oblíbenci zmíněných jedinců. Dlouhá léta ze stejného směru, z východu přichází snaha o ovládnutí českého veřejného mínění za pomoci vzpomenutých jedinců.
Putin vzkřísil mučení jako normu vyšetřování
V lednu 1939 Josef Stalin ve speciálním šifrovaném telegramu adresovaném sovětským stranickým orgánům a tajné službě NKVD vyjádřil nespokojenost s tím, že se někteří činitelé snažili vyhýbat mučení jako metodě vyšetřování. „Použití fyzického působení v praxi NKVD bylo uvolněno počínaje rokem 1937 na základě povolení ÚV VKS(b),“ stálo v telegramu.
Čapek varoval, je čas ho poslechnout
Karel Čapek nebyl žádný zahraniční hodnostář, který by se jal udělovat hraběcí rady. Byl to český spisovatel. Že ho někteří obyvatelé jeho vlastní země nakonec uštvali k smrti, to je fakt, který poznamenáme a zatím dáme stranou. Bude se ještě hodit.
O Rusku. Pragmatismus versus zbožné přání
Jeden z těchto dvou mužů žije a přednáší v Brně. Druhý žije a píše tu v Angli, tu ve Francii, tu ve Španělsku. Oba se těší úctě v ruské intelektuální komunitě. Oba nenávidí Putinův režim. Oba je Putinův režim nenávidí. Prohlásil je za cizí agenty a jednoho z nich navíc za extremistu a teroristu. Za to, že píše knihy a články.
Naděje přeje ozbrojeným
Poslouchám knihu Pavla Kosatíka Slovenské století. Je to úchvatné a zároveň trýznivé vyprávění. Zvláště se to týká období společného státu před druhou světovou válkou. Bije do očí, jak se mnohé rysy tehdejší situace podobají dnešku.
Putin chce formovat elity ze zločinců. Má to tradici
Teroristický útok v Moskvě nakonec využil Vladimir Putin k ještě většímu utahování šroubů v domácí politice. Bez důkazů označil za viníky teroru USA a NATO, které podle jeho představ využily Ukrajinu, která zas zorganizovala islamisty.
Zlo démonické a všední
Masakr v moskevském Krokus Centru vzkřísil emoce spojené se zlem. Vraždění prováděné islámskými radikály má pro nás démonické zbarvení. Svádí to k tomu, aby člověk příšerné zlo zaškatulkoval jako něco mimo náš civilizační okruh. Byl by to ale postoj hodný pana Povondry z Války s mloky.
Rusko po „volbách“. Ten umí to a ten zas tohle
V poledne v neděli 17. března vzplál na Můstku v Praze Putin. Nebyl to ruský prezident, jen jeho maska. Asi stovka ruských občanů, kteří Putina nesnáší, však i tento rituál doprovodila potleskem.
Bez omezení
Odříkaného chleba největší krajíc. Francouzský prezident Emmanuel Macron tak dlouho volal Vladimiru Putinovi, že ho absence vstřícnosti z Kremlu přestala bavit. A pro leckoho nečekaně se stal tvůrcem nového přístupu k agresivnímu ruskému státu, který se cítil pevný v kramflecích.