Čestný prezident Motoristů a poslanec Filip Turek podá v nejbližších dnech na prezidenta Petra Pavla žalobu na ochranu osobnosti. Nelíbí se mu, jak prezident zdůvodňoval, proč ho nejmenuje ministrem.

Na besedách o Rusku se lidé často ptají, jaká je role pravoslavné církve v současném režimu osobní moci Vladimira Putina. Odpověď na tuto otázku lze najít mimo jiné v čerstvém rozhovoru patriarchy Kirilla pro státní televizi Rossija 1.

Ve všech jazycích, ve kterých jsem schopen číst, nacházím na sociálních sítích zoufalé volání: „Svět se zbláznil!“ Opravdu? Anebo se lidstvo po neúspěšné maturitě jen vrací do normálu za školu?

V minulých dnech oběhlo ruskojazyčný virtuální prostor krátké, méně než minutové video. Bledý muž středního věku na něm hlasitě mluví ze skleněné klece. Taková klec je součástí ruských soudních síní a musí se v ní nacházet obžalovaní. Výkřiky bledého muže přišly po vynesení rozsudku, tedy ve chvíli, kdy už byl odsouzen.

Hlášky z Pelíšků zlidověly. Nejlepším důkazem je jejich výskyt ve zcela nových podmínkách. Kdo by neznal slavnou předpověď Jindřicha Krause: „Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.“ Obměněná koluje veřejným prostorem v těchto týdnech, po říjnových sněmovních volbách, v nichž dostali šanci na sestavení vlády populisté, nacionalisté a ochlokraté.

Co je největším nebezpečím pro demokratický stát? Ti jedinci, kteří podkopávají základy státu. Jinými slovy zločinci, kteří mají za cíl zvrátit demokracii s jejími svobodami. Co je ale v současné době největším nebezpečím pro stát v Ruské federaci? Chvíli strpení, hned se to dozvíte.

Umělá inteligence odpovídá na lidské otázky všelijak. Někdy tzv. halucinuje, tedy vytváří svůj vlastní faktický podklad, který je jen výplodem jejího chorobného mozku, pokud samozřejmě nějaký mozek v umělé podobě má.

Víte, proč druhá světová válka skončila tak, jak skončila, nikoli naopak? Jen prosím nezačněte vykládat fakta. Protože, ač v dobré víře, nevíte nic. Na rozdíl od ruských filmových diváků, kteří se dozvěděli celou pravdu.

V 70. letech minulého století byl jednou z mála sovětským režimem posvěcených zábav hurónský smích nad časopisem Korea. Ještě žil Kim Ir-sen a jeho jméno muselo být citováno v každém článku za doprovodu jednoho z povinných titulů – například Otec všech našich dětí – a muselo být vysázeno tučně.

Kdyby aspoň to, co zvolili předsedou Poslanecké sněmovny, mělo koule na vlastnoruční sundání ukrajinské vlajky. Ne. Ono to drželo štafle.