"Bohorodička se stala matkou v 15 letech a byla nejlepší matkou. Ty bys měla v tomto věku porodit taky! Protože z hlediska zdraví matky a dítěte je mládí objektivně nejvhodnějším věkem pro porod. Mladé matky se po porodu rychleji zotavují a děti narozené mladým rodičům jsou jim duševně bližší." To, co jsem ocitoval, nejsou úryvky z tvorby chovanců psychiatrických ústavů. To je státní politika současného Ruska a úryvky jsou z metodických pokynů pro lékaře, za kterými přijde těhotná nezletilá dívka.

Klasická česká pohádka začíná slovy „Bylo nebylo“. Včerejší předvolební superdebata v České televizi by měla začít slovy „Všichni přišli, jen Babiš se podělal“. Neměl koule na to, aby šel do debaty s politickými protivníky. Jakou konzistenci by měl jeho strach, kdyby se měl postavit Putinovi?

Generál Valerij Zalužnyj, bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny, zveřejnil v končícím týdnu na serveru Zn.ua stať o vývoji války mezi Ruskem a Ukrajinou z hlediska vojenské vědy. Zaujal mě mimo jiné odstavec o taktice, kterou používají Rusové k narušení ukrajinské obrany.

Britská komická skupina Monty Python patří k tomu nejlepšímu, co dokázalo lidstvo vytvořit ve 20. století. Jejich vrcholné dílo, podle mého názoru nejlepší film všech dob, Život Briana, však bylo v řadě zemí západního světa zakázáno, ať už celostátně, nebo v určitých městech.

V Česku je běžné, že ve školní třídě visí portrét hlavy státu. Stejnou tradici mají v Rusku. Je proto obvyklé, že nad tabulí bývá umístěn portrét Vladimira Putina. Jenže v Ruské federaci je blíže neurčený počet škol, ve kterých je sice státníkova podobizna ve třídách rovněž přítomna, ale Putin to není.

Nedávno se v Číně setkali Vladimir Putin a Kim Čong-un. Popovídali si, pak místnost opustili. Nastoupila zvláštní jednotka s mimořádným posláním.

Od letošního ledna jsem prováděl experiment, o kterém jsem se několikrát zmínil v textech v této rubrice. Když jsem víceméně náhodou dostal nabídku zapojit se do skupiny svých někdejších spolužáků z vysoké školy, kterou měli na WhatsAppu a většinou se hlásili z Ruska, souhlasil jsem s podmínkou, že o politice diskutovat nebudeme.

Tuhle jsem poslouchal dialog dvou veřejně známých lidí. Čestmír Strakatý si pozval Jana Dobrovského. Byla to téměř vzorová ukázka názorového střetu dvou lidí, kteří jsou sice současníky, ale každý prožil úplně jiný život.

Rusové, jejichž názory se vyplatí přečíst nebo poslechnout, protože je mohou vyjádřit svobodně, jsou momentálně mimo Rusko. Zmíním dnes dva lidi.

Než jsem začal psát tento sloupek, pustil jsem si do sluchátek playlist se skladbami Johanna Sebastiana Bacha. Proč jsem to udělal? Protože vzhledem k tomu, o čem budu psát, jsem potřeboval silné ujištění, že Hospodin, v něhož sice nevěřím, ale Bibli jako nejstarší a stále platný literární památník popisující povahu lidstva ctím, neměl přece jen pravdu.