Ve farmaceutickém průmyslu hraje voda a její úprava významnou úlohu. Ve farmacii se řadí mezi hlavní komoditu výrobního procesu, kde má řadu využití. Voda před samotným použitím však musí vždy odpovídat stanoveným standardům a splňovat přesné požadavky na kvalitu, čehož lze docílit pouze její úpravou. Úprava vody má tak ve farmaceutickém průmyslu významné uplatnění.

V souvislosti s patogenními bakteriemi v pitné vodě se v posledních letech nejčastěji v médiích skloňují Legionelly a zdá se, že na rozsáhlé epidemie tyfu či cholery už můžeme v evropském prostředí zapomenout. Ve vodách se ale vyskytují další nebezpečné bakterie. Některé z nich nedokážeme odstranit ani chlorací či chemickou dezinfekcí. Pojďme se podívat na ty nejnebezpečnější, které můžeme ve vodách nalézt.

Escherichia coli ve vodě – Indikátor kontaminace

Různé formy dezinfekce vody používali již staří egypťané. Postupem času se techniky, jimiž se dosahovalo antimikrobiálního účinku, neustále vylepšovaly. Na konci 18. století se ve francouzském průmyslu začal používat roztok alkalických chlornanů (dnešní SAVO) nejdříve jako bělidlo.

Zařízení, kde proudí chladící, topná či kotelní voda ohrožují zejména tři problémy, a to koroze zařízení, tvorba úsad a biologických růst. Všechny tyto jevy vedou k zanášení a izolaci teplosměnných ploch a tím pádem ke snižování účinnosti zařízení. Do vody se proto dávkují chemické prostředky, jejichž cílem je těmto nežádoucím jevům zabránit. Mezi ně patří zejména inhibitory koroze, sekvestrační činidla, dispergátory a biocidy.

Pro přípravu emulzí je velmi důležité zajistit vhodnou jakost napájecí vody. Cílem je dosažení konstantní kvality, zajištění homogenity směsi a co možná nejdelší životnost výsledné emulze.

I když se na první pohled může zdát, že kvalita chladící vody není tak důležitá jako je tomu v případě pitné vody, je to přesně naopak. Pro bezpečný, účinný a bezproblémový provoz chladicích okruhů je v naprosté většině případů potřeba surovou vodu předupravit a chemicky ošetřit.

V mnoha průmyslových aplikacích je potřebné snižovat obsah rozpuštěných minerálních látek ve vodě. A právě ke kontrole účinnosti tohoto procesu se běžně využívá stanovení konduktivity vody.

Od dob středověku, kdy voda byla často tak kontaminovaná, že se v ní lidé báli i koupat, jsme ušli obrovský kus cesty. Rozsáhlé epidemie tyfu a cholery, které postihovaly celá města, jsou v evropském prostředí už minulostí. Mikroorganismy tu jsou však stále s námi a dezinfekce infekčních vod je i dnes velmi aktuální téma.