16. květen 2022

Poslechněte si podcast: Norbert Schmidt: Staré skici

Obsah čtyř tenkých tubusů, které přede mě položila archivářka, je přesně osmdesát let starý. Pochází z první poloviny roku 1942. Porýsované pauzákové role, vybledlé světlotiskové kopie, útržky tužkou vyvedených skic. Tiše šustí, jak je rozbaluji. Kladou odpor. Pořád se totiž rolují zpět, jako by nechtěly vydat svůj obsah. Mám strach, abych je ještě víc nepolámal, tak jsou křehké.

05:43

Ranní úvaha

Vydává: Český rozhlas

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci. 

Web

Dnes 05:35

Jan M. Heller: Dálnice

Dálnice je hezké slovo. Podobně jako u jiných hojně frekventovaných se častým užíváním už trochu zastřel jeho původ, skutečnost, že vlastně znamená „dálková silnice“. Slovníková definice říká něco o tom, že dálnice je rychlostní komunikace pro automobily, zpravidla víceproudá. Jenže slovníková definice jako obvykle zdaleka nepokrývá všechny významy.

Před třemi dny 05:29

Jan Bělíček: Za nocí první světové války byla každá krev černá

Při představě válečných bojišť první světové války nám většinou vyvstanou na mysli zákopy, v nichž se krčí tisíce vojáků čekajících na povel k útoku. Představujeme si nudu, strach, násilí a všeobklopující úzkost z toho, co může každou chvíli přijít.

Před čtyřmi dny 05:48

Karel Hvížďala: Dějiny Ruska Petra Koubského

„Dva Římy padly, třetí stojí, čtvrtého nikdy nebude, tvé křesťanské království už žádné jiné nenahradí“, napsal Filofej, představený kláštera v Pskově, Vasiliji III. a otci Ivana IV. Hroznému. Muselo to být někdy kolem roku 1510, krátce poté, co se Vasilij ujal vlády nad Moskevským velkoknížectvím.

Před pěti dny 03:51

Pavla Horáková: Před padesáti lety

Je tomu sto let, kdy Ignát Herrmann psal své vzpomínkové fejetony, které později vyšly v několika svazcích pod souborným názvem Před padesáti lety. Vydával je od roku 1921 v Národních listech a vzpomínal v nich na svá učednická léta v Praze. Přišel sem z Hradce Králové v roce 1868 jako čtrnáctiletý a už zůstal, stejně jako tolik jiných nadaných synů venkova, které hlavní města celého světa schvátila a už nikdy nenavrátila.

Před šesti dny 05:52

Jana Knitlová: Pořádek, který budí strach i dnes

Jdu na testy a všechno se ve mně svírá: co když neprojdu? Už jen barva vlasů není zcela vyhovující. A co barva očí, pigmentace, stavba těla? To vše bude podrobeno výzkumu, který se nedá ošidit. Když se mladí muži chtěli vyhnout vojně, pomohlo někdy šikovné sebepoškození nebo známý na psychiatrii.

Před týdnem 03:44

Jan Jandourek: O předpovědích

Ačkoliv dnes už mnoho lidí nedá tolik na různé věštce, přece jen vypadá lákavě, že bychom aspoň v něčem mohli předpovídat budoucnost. Samozřejmě vědecky. Když se podíváme zpět, jestli se lidé trefili, nemůže dát jednoznačnou odpověď. Někteří vizionáři byli velmi přesní, jiní se jen zasnili a mysleli si, že všechno půjde rychle.

Před týdnem 04:36

Markéta Pilátová: Čtení je nakažlivé

Prší. Roztahuju deštník. Šlapu mokrou trávou na zastávku na konci malého městečka. Velké Losiny, kde bydlím, jsou přibližně stejně velké jako rakouský Grafenwörth, kam mířím. Mám na zádech batoh a ve čtečce dost čtení. Cesta bude trvat asi osm hodin. V Šumperku přesednu z autobusu na rychlík Bouzov do Brna. Zvolna projíždí Hanou, míjí místa, která se jmenují Pivín, Nezamyslice, nebo Hněvotice. Jako vždycky má tenhle pomalý rychlík zpoždění.

Před týdnem 05:47

Alena Zemančíková: Obrazy krve a půdy

Na skále hrad, pod ním zámek a kolem pár úzkých uliček středověkých domků. Kavárníci vystěhovali své stolky na chodník, nabízejí doma dělané dorty, v gotickém kostelíku středověká freska, zvon odbíjí poledne. Jsme v obci Kronenburg v nejzápadnějším Německu, v kraji Eiffel, tvořeném vápencovými skalisky, sopečnými krátery vyplněnými vodou a břidličnými usazeninami.

Před týdnem 04:43

Miloš Rejchrt: Tři je moc, jeden stačí

Určitě nejsem sám, komu uvízl v paměti začátek písničky „chrám svatého Víta je gotiky chlouba“. Textař to vystihl, jeho postřeh mohu potvrdit osobní zkušeností: když jsem byl mlád, chodil jsem na Pražský hrad a do katedrály často a nechával na sebe působit magickou krásu těch míst. Bezpečnostními rámy se procházet nemuselo a bylo to zadarmo, ale to už je dávno.

Před týdnem 03:31

Petr Vizina: Depeše zůstává v módě

Na pódiu býval vždycky trochu stranou. Nebo tak alespoň vždycky působil. Vedle rtuťovitého zpěváka vždycky do půl těla a kytaristy s vizáží padlého anděla vypadal nenápadně. A kdo ví, jestli není pravda, co se vždycky říkalo; že na rozdíl od těch dvou nemá ani zajímavý hlas a jeho mikrofon je vždy vypnutý.