Od letošního ledna jsem prováděl experiment, o kterém jsem se několikrát zmínil v textech v této rubrice. Když jsem víceméně náhodou dostal nabídku zapojit se do skupiny svých někdejších spolužáků z vysoké školy, kterou měli na WhatsAppu a většinou se hlásili z Ruska, souhlasil jsem s podmínkou, že o politice diskutovat nebudeme.

Tuhle jsem poslouchal dialog dvou veřejně známých lidí. Čestmír Strakatý si pozval Jana Dobrovského. Byla to téměř vzorová ukázka názorového střetu dvou lidí, kteří jsou sice současníky, ale každý prožil úplně jiný život.

Rusové, jejichž názory se vyplatí přečíst nebo poslechnout, protože je mohou vyjádřit svobodně, jsou momentálně mimo Rusko. Zmíním dnes dva lidi.

Než jsem začal psát tento sloupek, pustil jsem si do sluchátek playlist se skladbami Johanna Sebastiana Bacha. Proč jsem to udělal? Protože vzhledem k tomu, o čem budu psát, jsem potřeboval silné ujištění, že Hospodin, v něhož sice nevěřím, ale Bibli jako nejstarší a stále platný literární památník popisující povahu lidstva ctím, neměl přece jen pravdu.

Za poslední tři roky se v Rusku zdvojnásobila poptávka po čínštině. Podle údajů agentury Superjob z roku 2024 se 14 % Rusů chce naučit čínsky. Obrat zboží mezi Ruskem a Čínou v roce 2024 dosáhl rekordní hodnoty 244,8 miliardy dolarů, což znamená nárůst o dvě třetiny od roku 2022. Internetový list Novaja gazeta věnoval obsáhlý článek zájmu zámožných Rusů o počínštění jejich dětí.

Nevím, jestli se vám to někdy stalo. Vzal jsem si do ruky jablko, které zvenku vypadalo zdravě, a známá odrůda měla zaručit, že chuťový zážitek bude bezvadný. Kousl jsem si do něj – a spatřil na zlomu naštvanou oranžovou hlavičku červa, který se v jablku usídlil, žral ho zevnitř a teď se svíjel vyplašen z pohodlných temnot.

V půlce končícího týdne se v jednom z ruských telegramových kanálů objevila informace, že se Kreml definitivně rozhodl zakázat Rusům volat přes WhatsApp a Telegram. Poslal jsem to do své ruské referenční skupiny bývalých spolužáků z VŠ.

Demokratická levice v Česku, která by měla šanci na reprezentaci ve Sněmovně i na ovlivnění, byť nepřímé, vládní politiky, už není. Na tom se shodnou pravicoví i levicově demokratičtí pozorovatelé.

Představte si takovou situaci. Itálie, rok 2022. Stále rezonují dozvuky ruských zvěrstev v Buči a Mariupolu. Italští hostitelé jdou po ulici s manželským párem, který z Ruska utekl, protože mu režim hrozil zatčením. Manželé prohodí mezi sebou pár slov rusky. Hostitel je zapřísahá: „Moc vás prosím, mluvte jinou řečí, ruština je teď nevhodná!“

Jednou jsem v Očích psal, že jsem se asi před půl rokem náhodou dostal do chatu svých někdejších spolužáků z vysoké školy. Většina účastníků chatu, až na tři výjimky, stále žije v Rusku. Někteří se dodnes věnují žurnalistice, ovšem v současných ruských podmínkách.