I když bychom se o nekonečnu mohli bavit nekonečně, nikdy pořádně nepochopíme, co to znamená. A proto se nabízí dvě otázky: Má smysl se o tom vůbec bavit? A jak to má s nekonečnem Bůh?

Na první dobrou je hněv přece něco negativního. Ale nemusí tomu být tak. Kdybychom hněv necítili, nebyli bychom normální, naopak - ubližovalo by nám to. Ovšem není hněv jako hněv....

Běžné zákony vydávaní parlamentem chápeme jako dočasné. Ale opravdu se to týká všech? Nebo některé platí vždy? A kdy a proč je měnit?

Nezdá se to, ale být milosrdný může někdy i ublížit. Milosrdenství totiž vůbec není opak spravedlnosti.

Říct, že Bůh je jednoduchý,  je snadné. Otázkou ale je, co to znamená a co si z toho vyvodit.

Má mít sex nějaká pravidla, nebo je to čistě soukromá věc každého člověka? A může nám v tom mít co říct středověký mnich?

Není dobro, jako dobro, i když je to všechno dobro. Pojďme si v tom udělat pořádek.

V čem je podle filosofa problém? A jak takové obžerství vlastně vypadá. A vyjadřoval se Tomáš Akvinský i k laktózové intoleranci?

Zní to vznešeně, učeně a složitě, přesto se jedná o téma, které je užitečné a pro mnohé dokonce (překvapivě) i záživné a zajímavé.

Pro katolíky je přepodstatnění jedním ze nejdůležitějších prvků víry, pro ostatní je tento koncept zajímavým intelektuálním cvičením. Jak ho chápal a vysvětloval Tomáš Akvinský?