Skláním se ke své fence Ari, beru její hlavu do dlaní a naléhavě jí říkám: „Čekej, hlídej. Já přijdu!“ Snažím se, aby známá slova doslova zvonila jistotou, že ji neopouštím. Ukázněně si jde lehnout ke psí boudě, abych mohla bezpečně otevřít vrata a vyjet s autem. To znamená, že pochopila, že odjíždím. Ale ví, nebo aspoň tuší, že se i vrátím?

V koloběhu života jsme stále něčím překvapováni. Při práci i odpočinku, při nakupování, výchově, sportu i v běžném toku času. A někdy se nestačíme divit. Dám příklad.

Dívám se na knihu polepenou barevnými papírky, plnou rukou psaných poznámek. Můj sedmisetstránkový román Alžběta a drak se právě vrátil z roční knižní štafety, kdy putoval mezi čtenářkami, které byly ochotné během čtení zapisovat svoje myšlenky.

Máme za sebou léto, při kterém jsme si víc jak dosud prožili, jak to vypadá v zemích s teplotami, které nesou tropický název. Naše sousedka mi hlásila, že na jejich teploměru chyběl jeden stupínek a už by praskl. Řekl jsem jí, ať se nediví, že u nás padaly teplem mouchy v letu.

Probudila jsem se do ticha noci, ale v hlavě mi burácela muzika. Kdyby to šlo z venku, mohla bych aspoň zavřít okno. Ale takhle? Mozek zavřít nejde! Což o to, melodie to byla pěkná, proto mi uvízla v paměti. Jenže stokrát opakovaný refrén už nic hezkého nepřipomíná - jde spíš o rafinované mučení. Ach jo. Zase jsem chytla ušního červa.

Téměř denně zapínám počítač a nejdříve samozřejmě kontroluji doručenou poštu. Člověk už se ani nediví, když mu píší cizí lidé. Je dobré dát si pozor na to, co chcete otevřít a kdo vám píše. Vyhnete se tak možným příštím nepříjemnostem.

Ta holčička už toho měla akorát. Mohly jí být tak tři roky a vytrvalým žalostným křikem sdělovala okolnímu světu, že má hlad a je strašně ospalá, aniž by byla s to se najíst nebo usnout. Jako klíště se držela svého tatínka, ušňupaný čeníšek mu tiskla na krk, a žalostnými slzami smáčela bílé tričko.

Moje švagrová, bývalá učitelka kráčející po cestě života v osmé desítce, spěje svižným krokem k devadesátce. Dříve hodně četla, což jí nemocný zrak nyní nedovoluje, a hledá jiné možnosti komunikace. Dostala se do kontaktu i s umělou inteligencí.

Na tenhle výlet jsem přijela později a odjinud, takže jsem svého muže a houfek našich vnoučat musela hledat. Ten den byli v centru historických řemesel Botanicus. Kačenku slyším dřív, než ji zahlédnu. Opálená lýtka se kmitají nad kamennými schody, jak utíká nahoru a dolů, v ruce drží za knot zatím velmi hubenou svíčku.

Odjakživa se mi líbilo, jak některé národy doprovázejí znění jejich hymny tím, že pokládají pravou ruku na stranu srdce. Tenhle úctyhodný způsob prožitku při znění slavnostních tonů, někdy i za doprovodu zpěvu, je hezký. A vypovídající něco o národní hrdosti. Objevuje se občas zatím jen v malém i u nás.