Možná sice o voličích nejen sociální demokracie, ale vlastně veškerých, platí povzdech Lubomíra Zaorálka „oni nám ty programy nečtou“, znějící mimochodem jak od Milouše Jakeše neblahé paměti. To ale ještě neznamená, že strany mohou na volební programy rezignovat, protože někteří vrtošiví občané jimi přece jenom aspoň zalistují.

Umělá inteligence může přinést dnes nepředstavitelné bohatství a vyřešit mnohé problémy lidstva. Anebo převzít řízení společnosti a sledovat vlastní cíle. Jak může vypadat tento problém, ukázaly nedávno informace o novém velkém jazykovém modelu, tedy umělé inteligenci, s názvem Claude 4 od firmy Anthropic.

V českém prostředí je stále přítomno mínění, že je nutné usilovat o mír s Moskvou a že bylo Rusko k přepadení Ukrajiny vlastně donuceno. Nechovám velkou naději, že nositele tohoto postoje ovlivní čerstvé informace z Ruska, ale fakta se uvádět prostě musí.

Politické anekdoty mají své kouzlo. Ta o Harvardu a Trumpovi sice moc vtipná není, ale leccos o prezidentově vztahu k nejlepší univerzitě světa vypovídá. „Kdyby se jeho syn Barron na Harvard dostal, byl by teď býval klid…“ Vypadá to jako bulvární primitivismus, ale ten je u prezidenta Trumpa, jak se bohužel ukazuje, vždy nějak na místě. Pomsta vůči škole, která je symbolem kvalitního vzdělání, je ale vedena i z jiných směrů.

Všechno zlé je k něčemu dobré. Trumpův ješitný boj s Harvardem. Rusko je připraveno válčit věčně. Etanazie ve volebním programu STAN. Když se AI brání vypnutí. Šťastný chutělec

Prastaré české přísloví je právě teď v Evropě aktuální jako nikdy. A to díky nevypočitatelnému americkému prezidentovi, kterému stačilo pouhých pár měsíců, aby nahlodal image Spojených států coby důvěryhodného globálního lídra až na dřeň. A i kdyby jeho éra po čtyřech letech mandátu skončila, pachuť nedůvěry vůči USA na mezinárodním poli hned tak nevyvane.

Amerika zůstává bez ochrany. Totiž bez protiraketového deštníku, který by ji zajistil proti státům, jako je Rusko a Čína. Donald Trump proto přišel s plánem na nový systém, který označil jako Zlatá klenba. Označení je trumpovsky bombastické. Ale obava, že Spojené státy jsou proti raketovému útoku ze strany mocných rivalů bezbranné, je zcela opodstatněná.

Devatenáct z dvaceti sedmi. Takové je podle ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka skóre hlasování na úterní Evropské radě o rezoluci vůči Maďarsku. Ta vyslovila protest proti nedávno přijaté novele zákona, která zakázala pochody rovnosti sexuálních menšin v Maďarsku. Není to úplně špatné skóre, odpovídá to kvalifikované většině Evropské unie, kterou se už dnes přijímá v Evropské radě drtivá většina zákonodárství Evropské unie.

Ve vztazích mezi Slovenskem a Německem se objevilo nečekané napětí. Může za to vyjádření německého kancléře Friedricha Merze, který prohlásil, že pokud budou Slovensko s Maďarskem narušovat jednotu Evropské unie, mohlo by to vést u obou zemí ke stopnutí vyplácení prostředků z eurofondů. „Nemůžeme dovolit, aby rozhodnutí celé Evropské unie byla závislá na nějaké malé menšině,“ dodal Merz na okraj diskusního fóra.

Nejeden politolog si láme hlavu otázkou, co asi tak rozhodne volby? Kauzy typu Dozimetr nebo Čapí hnízdo, které projednávají soudy? Přehled vládních úspěchů či nesplněných slibů? Válka na Ukrajině nebo Trumpova cla? Pravděpodobně to bude od všeho kousek. Vyskytuje se kupříkladu i názor, že by to mohly být korespondenční hlasy ze zahraničí.