Nadváhou trpí podle statistik každý druhý Čech a každá třetí Češka, v Americe to je dokonce přes 60 procent populace. Na vině je málo pohybu a nekvalitní strava, zkrátka nezdravý životní styl nemalé části vyspělé civilizace. Hubnutí bylo donedávna spojeno výhradně s námahou a odpíráním si, jenže časy se mění. A roztáčí se i byznysová kola.

Poslanecká sněmovna schválila zákon o regulaci lobbování. A měl to být zásadní zlom. Vždyť se tak stalo po více než 15 letech marných pokusů politiků o zprůhlednění pravidel lobbingu – coby zcela oprávněné součásti demokratického legislativního procesu.

Europoslanec Filip Turek (zvolený za koalici Přísahy a Motoristé sobě) umí připoutat pozornost médií. Což je pro politika umění k nezaplacení. Čerstvě se mu to podařilo, když na Instagramu zveřejnil snímky, jak jede po dálnici rychlostí přes 200 kilometrů za hodinu a fotí se u toho. Z popisku vyplývá, že tak měl jet na dálnici v Německu, kde je to na některých úsecích povolené, i když samozřejmě není povolené mít v roce mobil a fotit palubní desku.

Rádio Svoboda zveřejnilo stanovisko světového šampiona v šachu a opozičníka v exilu Garriho Kasparova a ohlasy na něj. Tématem je chování většinové ruské společnosti. „Přestaňte Západu lhát, že v Rusku existuje protiválečné hnutí. Je tam určitý počet slušných lidí, kteří mlčí. Ale je jich stále na celkovém pozadí velmi málo. Někteří jsou ve vězení, ale nedostali se tam proto, že by snili o hrdinském činu. Hrdinů... je jen pár,“ napsal Kasparov.

Demokracie umírá u volebních uren. Dost bylo lhaní, že je Rusko proti válce. Jak lobbisté zlobbovali zákon o lobbingu k obrazu svému. Filip Turek se chlubí porušováním pravidel. Typický antisystémový politik. Byznys a sen o hubnutí.

Od inaugurace amerického prezidenta uplynulo ani ne sto dní a svět se nepřestává divit: Globální hospodářství se otřásá v základech, burzy se propadají, americká demokracie čelí nepřetržitým útokům Trumpovy administrativy, na sekretariátech evropských spojenců panuje zmatek. Úplně nejhůř je na tom ale statečná Ukrajina, kterou Donald Trump bez váhání zradil, když zjistil, že by byl nátlak na Putina příliš komplikovaný.

Jak se Evropská unie zachová vůči už zcela evidentní snaze Donalda Trumpa a jeho týmu v čele USA „zařídit“ mír na Ukrajině tím, že se přistoupí na ruské požadavky včetně trvalé anexe Krymu? Její manévrovací prostor je omezený, protože není součástí jednacího procesu vedeného v režii Američanů.

Evropa nemá lídry. České republice chybí leadership. Obdobné stesky slyšíme skoro v každé politické debatě. Hledání vůdčích typů se stalo módou sezóny a jistou obsesí komentátorů aktuálního dění. Svět takové osobnosti našel. Jedna sedí v Kremlu, druhá v Bílém domě.

Trumpova deportační politika testuje americkou demokracii. Turkovo moře po kolena aneb jak leadership nevypadá. Londýnská (ne)schůzka k Ukrajině. Kritika slovenského prezidenta Pellegriniho na adresu Fica. Netanjahu se čelně střetl s Barem.