Co den, to nové drama. Tak vypadá současný svět pohledem na novinové titulky. Válka Izraele s Íránem přinesla další starosti nejen ekonomickým analytikům. Nový blízkovýchodní konflikt dopadá hlavně na trh s ropou a jeho budoucnost, v centru dění je Hormuzský průplav.

Přesně rok po evropských volbách se frakce Patrioti pro Evropu setkala ve Francii, na zámku ve Fontainebleau. Účastníci oslavovali vítězství Národního sdružení (RN) Marine Le Penové. Nechyběl maďarský premiér Orbán a šéf hnutí ANO Babiš. Ostře útočili na Brusel. Babiš navíc nadával na českou vládu, jako by stál někde doma na mítinku.

Alí Ašgar Hedžází, zástupce šéfa kanceláře nejvyššího íránského vůdce ajatolláha Alího Chameneího, dostal slib od Kremlu, že pokud se situace v Íránu zhorší, on i jeho rodina mohou uprchnout do Ruska. Podobná ujištění získali i další představitelé íránského teokratického režimu.

Vyřešit krizi bydlení není úkol pro Einsteina – to znovu potvrzuje iniciativa vládní rady NERV, která navrhuje několik jednoduchých kroků, jak v současné situaci pomoci. Všechny jdou správným směrem, otázka maximálně zní, zda jsou dost radikální. Ovšem i při umírněných návrzích, s jakými přišel NERV, se sami vládní experti obávají, že se nenajde vláda, která by se je odvážila realizovat.

Summit G7 nepřinesl posun vůči Ukrajině. Krize s byty má řešení. Už chybí jen odvaha. Další válka, ropa je docela v klidu. Zatím. Lukrativní značka Trump. Rusko a Írán. Co nabízejí Babiš a Orbán? Slabou Evropu.

Donald Trump o sobě rád říká, že je obchodník tělem i duší. Prý setsakra dobrý obchodník – ostatně svou nejznámější knihu nazval Art of the Deal, čili Umění, jak udělat obchod. Jako prezident dokazuje, že vydělávání peněz má opravdu v krvi. Jen se vkrádá pocit, zda to není spíš hamižnost a hokynářství, čím nás a hlavně americké občany oblažuje. Nově jim totiž nabízí své mobilní telefony.

Od summitu G7 v kanadském Kananaskisu se mnoho nečekalo, spíše jen „omezování škod“ než významné pokroky. Ani k tomu však nedošlo. Lídři sedmi ekonomicky nejvyspělejších zemí Západu se neposunuli ani vůči ruské agresi proti Ukrajině, ani ohledně americké celní války vyhlášené prezidentem Trumpem proti každému z nich. Většina energie byla vynaložena na to, aby se nerozhněval.

Rodinné psychodrama „dostane se na střední školu, nebo ne“ nezažívali nedávno jen čeští rodiče a jejich deváťáci, zažívají je teď také polští. Ovšem v jiné podobě než u nás, hodně politické, jako všechno v posledních letech v Polsku. Jde tam o střet mezi vládou a katolickou církví, kterou v tom podporuje opoziční strana Právo a spravedlnost (PiS).

Daně jsou beze sporu jedním ze základních pilířů fungování státu, se kterým se zároveň každý z nás pravidelně potkává, ať už když je odvádí, nebo když profituje z rozličných každodenních věcí, které se z nich hradí. Tím, jak jsou nastavené, by měly mimo jiné ztělesňovat, co považujeme za spravedlivé, aby každý z nás k financování veřejné infrastruktury a služeb přispíval.

Současní vládcové Íránu dlouho slibovali Izraeli špatný konec. Teď zažívají nečekané ponížení, a mluví se o tom, že konec čeká naopak íránský režim. Možná to tak je, možná není, a možná si to Američané nebo Izraelci ani nepřejí.