Někomu pobuřující šok, jinému žaludeční nevolnost, řadě odpovědných funkcionářů z mnoha zemí hrůzou vstalé vlasy na hlavách. To vše, a jistě mnohem víc způsobil páteční verdikt Mezinárodní sportovní arbitráže – Court of Arbitration for Sport neboli zkráceně CAS, vyhovující odvolání Ruské hokejové federace a s okamžitou platností rušící zákaz startu ruských reprezentací na pěti nadcházejících světových šampionátech v příštím roce.

V oblasti kolem Ruskem okupovaného ukrajinského města Olešky skončilo v neděli ve 22:59 místního času lokální příměří, které bylo vyhlášeno 27. října. Podle agentury AFP, která se odvolává na vysokého představitele ukrajinského prezidentského úřadu, Rusko odmítlo příměří prodloužit.

O víkendu se v řadě evropských měst konaly demonstrace. Tisíce mladých lidí protestovaly proti válkám, klimatické krizi, a hlavně rostoucím životním nákladům. V Praze, hlavním městě Česka, byl překvapivý klid. Přesto je na tom Praha po započítání cen bydlení – nájemního i vlastnického – v poměru k celkovým příjmům výrazně hůř než ostatní města.

Ministr Zůna předložil poraženeckou koncepci armády. Ohrožení země ať řeší někdo jiný. Dostupnost bydlení se s růstem úrokových sazeb dál zhorší, politické řešení je v nedohlednu. Evakuace Olešek. Ruští hokejisté smějí na led. Digizmatek na steroidech. A na konec glosa Ondřeje Neffa. Moderuje Kamila Pešeková.

Ten dokument by se měl správně jmenovat Jak podrazit spojence v Severoatlantické alianci a nabídnout se agresivnímu Rusku jako snadná oběť. Řeč je o koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2040, která se po měsících odkladů dostává na jednání vlády Andreje Babiše (ANO).

Svět se dostal do stavu varu. Hned tam, hned onde probublávají na povrch projevy lidové nespokojenosti: pouliční nepokoje, doprovázené střety s policií, žhářstvím, rabováním a všelikým vandalstvím. Průchod svým bořitelským vášním dávají jen v Evropě stovky tisíc občanů ještě nedávno vcelku poslušných zákonů.

První vzpomínku na 28. říjen mám ze školy, bylo mi deset či jedenáct let a paní učitelka, které se už muselo říkat soudružko učitelko, s námi chtěla slavit Den znárodnění. Bylo to pár měsíců poté, co obrazy Stalina a Gottwalda ve třídě vystřídaly Masaryka a Beneše a po kříži, který stával vedle, zbyl jen vyšisovaný bílý stín.

Toto není politický komentář. Nevyjadřuje žádné stanovisko ani názory. Jedná se pouze o nepolitické kladení slov za sebou.

Už jsme si skoro odvykli přemýšlet o Izraeli jako o srdci regionu, na který se po mnoho staletí dívala křesťanská Evropa jako na srdce Svaté země. I dnes v tomto regionu ale žijí stovky tisíc křesťanů.

V hnutí ANO Andreje Babiše se něco děje. Začali z něj odcházet ne zcela nevýznamní politici a proti postupu vedení se začíná ozývat dosud nebývalá kritika z vlastních řad. Otázky jsou zřejmé: Jak je to vážné? Může to být začátek rozkladu dominantní vládní partaje?