Evropská unie zrušila sankce proti dvěma ruským oligarchům, Michailu Fridmanovi a Ališerovi Usmanovovi. Stalo se tak po dlouhých jednáních. Reakce jsou předvídatelné. Většina ruských opozičních aktivistů to odsoudila, stejně jako mnoho evropských politiků. Mnozí Ukrajinci v tom spatřují klasickou evropskou politiku appeasementu. Přitom ten příběh je mnohem vrstevnatější a složitější.

Český občan musí být zmaten. Premiér Babiš (ANO) opakovaně mluví o míru. Točí videa v tričku No war (Žádnou válku). Stěžuje si, že je se svým voláním nepochopen, cituji: „Dostal jsem hrozně vynadáno od novinářů a různých komentátorů, co si to vlastně dovoluju mluvit o míru.“

Město Záhony u hranic Maďarska s Ukrajinou je taková maďarská obdoba za Československa slavné železniční stanice Čierna pri Čope. Tady končí široké východní koleje a začíná normální evropský rozchod železnice. Byl jsem tu letos na jaře a pokusil jsem se tu zjistit, jak to vlastně mají Maďaři s Ukrajinci. A zda nechuť ke Kyjevu byla jen výmyslem tehdejšího proruského premiéra Viktora Orbána, nebo zda to má hlubší základy.

Na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku český prezident Pavel v projevu ostře zkritizoval agresivitu Ruska, kterou označil za přímou hrozbu pro bezpečnost Evropy, a zdůraznil, že pravidla musí platit pro všechny státy.

Francouzští zemědělci se potýkají ze závažnými problémy již dlouhá léta. Jejich příjmy klesly za posledních 30 let o 40 procent. Obchodní řetězce jim snižují výkupní ceny do té míry, že si někteří z nich ani nevyplácejí plat, a mezinárodní konkurence doslova ohrožuje existenci menších zemědělských podniků.

Dva oligarchové se radují ze zrušení sankcí. Co Evropa? Babiš volá po míru, ale Putin chce válku. Evropa bez Babiše pracuje na protivzdušné obraně. Maďarsko-ukrajinské sbližování se stále nekoná. Příkopy jsou hluboké. Francouzští zemědělci v problémech. Motoristé a SPD využívají svůj „vyděračský“ potenciál, netýká se to ale rozpočtu. Premiéra u pumpy viděti

Nepředstavujme si, že se na sebe přes stůl culili a podávali si navzájem med a marmeládu. Takhle snídaně v newyorském hotelu za zřejmě souběžné účasti prezidenta Pavla a ministra zahraničí Macinky (Motoristé sobě) skoro zaručeně neprobíhaly. Nicméně leckdo mluví a píše o jakémsi Macinkově nápřahu ke smíru.

Máte-li co do činění s autoritářem, který má slibné vyhlídky stát se diktátorem, vyplatí se brát vážně všechno, co říká o svých cílech. Výjimkou není ani ruský Drang nach Westen, jehož první fáze trvá už téměř pět let.

V Česku Sněmovna s krajním radikálem v čele, v Německu po třech zemských volbách pro tamní vládu jedna katastrofa za druhou, Ukrajina pod nepřetržitou palbou ruských raket, kterým se nemá čím bránit, Evropská unie tváří v tvář reálné hrozbě útoků z Kremlu: to je jen malý výčet aktuálních krizí otřásajících Evropou.

Svět ve varu. Petr Pavel a Petr Macinka spolu v OSN. Třetí světová válka už možná začala. Kreml plní cíle ohlášené před téměř pěti lety. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Světem obchází strašidlo „třetí světové války“, která by prý mohla vypuknout kvůli bojům na Ukrajině nebo na Blízkém východě. Jenže tyto konflikty už světové jsou, a dokonce začínají splývat.