Jaroslav Seifert patřil spolu s Jiřím Wolkerem, Konstantinem Bieblem a Vítězslavem Nezvalem k české meziválečné avantgardě. Podílel se na vzniku Devětsilu, ale taky patřil k těm, kteří měli odvahu se v roce 1929 postavit proti radikálnímu křídlu komunistické strany. Spolupodepsal Manifest sedmi spolu s Teigem, Nezvalem a Halasem a z Devětsilu byli vyloučeni. Zřejmě kvůli tomu se již dalších avantgardních experimentů nezúčastnil a hledal sám sebe v poezii.

Americký prezident Donald Trump se v úterý setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským na okraj zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku, kde pochválil ukrajinské bojovníky a vedení země. Hlavními tématy jednání byly dodávky raket do systémů protivzdušné obrany Patriot, energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou a ukončení vzájemných útoků na infrastrukturu.

Vydrží ještě týden, měsíc nebo přece jenom do konce roku? Po nedávných volbách ve třech německých regionech, které skončily pro křesťanské demokraty kancléře Friedricha Merze fiaskem, je stále naléhavější otázka, jak dlouho on sám ještě bude v čele vlády? Hlavně skutečnost, že ve východoněmeckém Meklenbursku-Předním Pomořansku se kancléřova strana už ani nedostala do parlamentu, není možné přejít jen tak.

Premiéra u pumpy viděti aneb Pro a proti regulaci cen pohonných hmot. Motoristé a SPD využívají svůj „vyděračský“ potenciál, netýká se to ale rozpočtu. Když postavení kancléře eroduje, daří se extrémům. Merz v koutě a co to znamená pro Německo i EU. Klub nešťastných zemí. Jaroslav Seifert, básník meziválečné avantgardy. Moderuje Ondřej Konrád.

Stejně jako pro každého motoristu, který jezdí na diesel, nastaly i pro mě zlé časy, letos už podruhé. Podobně jako v dubnu, také během září člověk jen s obtížemi hledá čerpací stanici, kde by nemusel za litr motorové nafty platit přes padesát korun. Od 1. října ale bude všechno jinak. Brzdím u libovolné stanice, zastavuji u stojanu a hned se s hadicí objevuje Andrej Babiš (ANO), který nabízí naftu v ceně pod pětačtyřicet korun.

Němci nám dělají starosti. Volí strany, kulantně řečeno, nepříliš konstruktivní, zejména AfD a Die Linke. Optimisté věří, že se tato pseudopravice a pseudolevice vzájemně vyruší. Jenže je to možná jinak.

Demokratický systém stojí a padá s dělbou a vyvažováním moci. Vláda neleze do zelí justici a naopak. Existuje dostatek nezávislých kontrolních institucí, které výkonná moc nemůže úkolovat. Stát, tedy celé politické společenství a jeho zájmy jsou v tomto smyslu nad užšími politickými zájmy momentálně vládnoucí garnitury. Stát zkrátka není totéž co vláda, která si nemůže brát více moci, než kolik jí náleží.

Válka na Ukrajině začíná v něčem připomínat druhou světovou válku. Za druhé světové války totiž také postupně docházelo k masivnímu posunu od útoků na čistě vojenské cíle k útokům na výrobní závody, energetiku a komunikace. Podobně postupuje vývoj i na Ukrajině a v Rusku.

Babiš bere extremistům vítr z plachet. Ale za jakou cenu? AfD a Die Linke aneb Když pravice ví, co dělá levice. Pošlapání demokratických tabu čili incest vládní moci. Žádný realistický plán na obzoru. A na konec glosa Ivy Pekárkové. Moderuje Petr Hartman.

Když už se stahují mračna i nad Německem, které se v minulosti pyšnilo okázalým mezistranickým konsensem ohledně demokratického právního a sociálního státu i pečlivým občanským vzděláváním, měli bychom zpozornět. A ne vše jako premiér Andrej Babiš (ANO) bagatelizovat tím, že nebezpečná smršť se prohnala jenom tamními zemskými parlamenty.