Miliardář Pavel Tykač vysoudil na španělské Telefónice celkem 2,5 miliardy korun i s úroky. Je to doplatek za akcie někdejšího Českého telecomu, který španělský operátor vykupoval od minoritních akcionářů před dvaceti lety. Mezi minoritáři byly i dvě Tykačovy kyperské firmy, které tehdy držely celkem zhruba 3 procenta akcií.

Obecně se jistě všichni shodnou, že na pietním aktu se pískat nemá. Pieta je uctění památky a k té patří důstojné ticho. Jenže tak, jako všechno, i toto obecné pravidlo má své „jenže“. Jak se tedy dívat na pískot, který si vysloužil při pietním aktu k výročí sovětské invaze v roce 1968 předseda SPD a poslanecké sněmovny Tomio Okamura?

Je otázkou, co premiéra Babiše přimělo k náhlé aktivitě okolo sucha. Mohly to být bezesporu rozhořčené stížnosti jeho voličů, kterým vysychají studny a kteří nemohou zalévat své zahrádky. Stejně tak ho mohla vyprovokovat média, která se v dosud nevídané míře začala o sucho zajímat.

Marketink jako pláštík cynické politiky. Okamura uvádí – uctění památek obětí prostřednictvím jejich zneuctění. Tykač, Telefónica a ČEZ: miliardy v pohybu. Nový maďarský prezident a jeho nezávislost na vládě. Blíží se opět zmrazení platů politiků, aneb o nažraném vlkovi a celé koze. Horké léto Marka Zuckerberga

Vyhazov na minutu dostal hlavní ekonom ruské státní banky VEB Andrej Klepač, jeden z nejuznávanějších ruských makroekonomů. Podle zdrojů serveru The Bell příkaz k jeho propuštění přišel přímo z nejvyšších pater Kremlu.

Naprostá většina z až 80 tisíc lidí, kteří se do Ceuty dostali při červencové migrační vlně, se, jak známo, spěšně vrátila zpět na marocké území. Zjistili, že je očekávané vlídné přijetí nečeká a že jim kvůli novému migračnímu paktu EU nejspíš nebude ani umožněno žádost o azyl vůbec podat.

Extrémní vedra trochu polevila a vláda zkraje týdne na svém zasedání obnovila Národní koalici proti suchu, do jejíhož čela se postavil premiér Babiš. Ten ujistil, že vláda se suchem bude zabývat a už dopředu se prý za déšť modlil k Jezulátku – a úspěšně, trochu zapršelo.

Žijeme ve světě, kde nepravidelností a odchylek od normálu je více než samotných normálních stavů. Na výjimečné jevy si nestíháme zvykat. Když mluvíme o autoritářských režimech, máme za to, že na vrcholu vertikály moci se musí nacházet nějaká konkrétní osoba – vladař, mocnář, zkrátka nějaký živý autoritář. Příklad současného Íránu dokazuje, že ani to už není podmínkou.

Po Ceutě. O prostořekém bankéři. Nahoře bez. Hypotéky rostou, ceny rostou... Jenom bydlet není kde. Levné potraviny? Jak se to vezme. Proč AfD ovládla východní Německo?

Ve Spojených státech může být někdo prezidentem pouze dvě funkční období, a je jedno jestli v řadě, nebo s pauzou, libovolně dlouhou. I když zatím šlo vždy jen o čtyřletou u Donalda Trumpa a Grovera Clevelanda před závěrem 19. století.