Trdelníky sice nejsou ani náhodou tradiční české pochoutky, jak to říká kdejaký reklamní nosič, ale staly se oblíbenou součástí tuzemských trhů. A v podobě ambiciózní sítě kiosků Trdlokafe postupně expandovaly i do obchodních center a dalších míst. Tento franšízově investiční sen se ale nyní začal zadrhávat a plynou z něj cenná ponaučení.

Americká televizní stanice CNN spočítala, že americký prezident Donald Trump oznámil brzké ukončení války s Íránem už osmatřicetkrát. Trump také už několikrát deklaroval, že Spojené státy dosáhly naprostého vítězství. Nyní Trump znovu slibuje další brzké přijetí mírové dohody, přičemž do dvou týdnů prý Spojené státy oznámí totální vítězství – tentokrát definitivní.

Do výdajů na obranu by se mohly započítávat nové vojenské nemocnice a některé dálniční a silniční úseky. Do věci by tak asi měli promluvit i ministři zdravotnictví a dopravy. A možná by se mělo počkat, zda se do červencového summitu NATO v Ankaře ještě nesejdou tito unijní resortní šéfové, aby pak česká vláda konečně mohla moudře rozhodnout, zda do Turecka poletí s, nebo bez. Tedy s prezidentem Petrem Pavlem, nebo bez něj.

Bulharsko oznámilo, že přestane dodávat zbraně Ukrajině, jak uvedl ministr obrany Dimitar Stojanov s odvoláním na premiéra Rumena Radeva, který dlouhodobě prosazuje diplomatické řešení konfliktu. Podle Stojanova je válka na Ukrajině vyčerpávající a další zbraně nevedou k řešení, přičemž Ukrajina má zbraní dostatek a potřebuje spíše lidské zdroje.

Konec války mezi USA a Íránem se vzdaluje. Smrt v Belfastu. Ve sporu o summit jde o prezidentskou volbu. Bulharsko skončilo s podporou Ukrajiny. Zkratky nefungují. Ani v podnikání

Britský poslanec Enoch Powell před téměř 60 lety vyvolal poprask svým projevem o „řekách krve“. Varoval, že pokud jeho země nezpomalí příliv imigrantů, skončí celá věc krveprolitím. Spojené království se v krvi zatím netopí, ale Powellova řeč se s odstupem času zdá přece jen o něco méně vyhrocená, než kdysi. Připomínají to události tohoto týdne, které se odehrály v severoirském Belfastu.

Jak vypadá libertariánská politika v praxi, ukazuje už dva roky argentinský prezident Javier Milei. Bojuje s inflací, láká do země investory. Sblížil se s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který loni jeho zemi před důležitými volbami de facto zachránil půjčkou. Spojenectví obou zemí není náhodné, minimálně s ohledem na lidi, kteří se v blízkosti obou politiků pohybují.

V Ústavě České republiky je napsáno, že prezident republiky zastupuje stát navenek. Co to konkrétně znamená, na to existují nejrůznější názory. V poslední době to dokazuje spor mezi Hradem a vládou o to, zda by hlava státu měla být součástí české delegace na summitu NATO v Turecku. Pokud se ho nepodaří vyřešit politickou dohodou, může mít právní dohru. Petr Pavel opakovaně prohlásil, že se obrátí na Ústavní soud.

Každý rozumný stát má instituci, která podporuje šíření svého kulturního vlivu v cizině. Tahle propagace dobrého jména země se nedá vyjádřit penězi, je ale velmi účinnou reklamou pro stát a jeho image v zahraničí. Říká se tomu měkká síla, odborně „soft power“, a je inteligentní součástí zahraniční politiky. U nás tuto roli mají Česká centra. Jenže se zdá, že se stávají další institucí, kterou chce tato vláda rozložit a oslabit, a tím oslabit stát.

Před pár dny jsme byli s kolegyní Nasťou, která pochází z východní Ukrajiny, na debatě po filmu Pan Nikdo proti Putinovi. Je to mrazivý dokument o školním učiteli na Urale, který dokumentuje sílící válečnou propagandu mezi dětmi. V následné debatě diváci pokládali tradiční otázky. Třeba proč matky padlých vojáků nepožadují konec války, kdo přijde po Putinovi a další dotazy, které v podobných případech lidi nejvíce zajímají. Jedna otázka ale Nasťu viditelně zaskočila.