Jak vypadá libertariánská politika v praxi, ukazuje už dva roky argentinský prezident Javier Milei. Bojuje s inflací, láká do země investory. Sblížil se s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který loni jeho zemi před důležitými volbami de facto zachránil půjčkou. Spojenectví obou zemí není náhodné, minimálně s ohledem na lidi, kteří se v blízkosti obou politiků pohybují.

V Ústavě České republiky je napsáno, že prezident republiky zastupuje stát navenek. Co to konkrétně znamená, na to existují nejrůznější názory. V poslední době to dokazuje spor mezi Hradem a vládou o to, zda by hlava státu měla být součástí české delegace na summitu NATO v Turecku. Pokud se ho nepodaří vyřešit politickou dohodou, může mít právní dohru. Petr Pavel opakovaně prohlásil, že se obrátí na Ústavní soud.

Každý rozumný stát má instituci, která podporuje šíření svého kulturního vlivu v cizině. Tahle propagace dobrého jména země se nedá vyjádřit penězi, je ale velmi účinnou reklamou pro stát a jeho image v zahraničí. Říká se tomu měkká síla, odborně „soft power“, a je inteligentní součástí zahraniční politiky. U nás tuto roli mají Česká centra. Jenže se zdá, že se stávají další institucí, kterou chce tato vláda rozložit a oslabit, a tím oslabit stát.

Před pár dny jsme byli s kolegyní Nasťou, která pochází z východní Ukrajiny, na debatě po filmu Pan Nikdo proti Putinovi. Je to mrazivý dokument o školním učiteli na Urale, který dokumentuje sílící válečnou propagandu mezi dětmi. V následné debatě diváci pokládali tradiční otázky. Třeba proč matky padlých vojáků nepožadují konec války, kdo přijde po Putinovi a další dotazy, které v podobných případech lidi nejvíce zajímají. Jedna otázka ale Nasťu viditelně zaskočila.

Při vážných zdravotních obtížích vidí člověk svět jinak. Například by jednoznačně souhlasil s návrhem, ať vláda přidá zdravotníkům desítky miliard ze státního rozpočtu ročně. Teď přesně takové opatření schválil kabinet Andreje Babiše (ANO). Platit bude od roku 2027. Chválit za to ale ministry může opravdu jenom člověk, kterého právě trápí nesnesitelné bolesti kloubů.

Sotva kdo mohl čekat, že třímilionový trest, který Obvodní soud pro Prahu 1 uložil hnutí SPD kvůli podněcování nenávisti před krajskými volbami v roce 2024, přiměje Tomia Okamuru k pokání. Místo toho se pasoval do role oběti šikany a cenzury a na konferenci ve Sněmovně opět mával výtvory umělé inteligence, na nichž se mračí Afričan s nožem v ruce a vykuřují romští záškoláci. Na Českou televizi si pak dokonce stěžoval, poněvadž místo nechutných plakátů zabírala tváře politiků.

Už 12. června začne platit pakt Evropské unie o migraci a azylu. Přijat byl v dubnu 2024. Jde o celou sérii norem, které mají zajistit účinnější kontroly migrantů, ale také rychlé vracení neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. Česko se v roce 2024 ve všech hlasováních o paktu zdrželo. Nespokojené byly i jiné země. Tehdejší české vládě Petra Fialy (ODS) se normy nezdály dost tvrdé, ale zároveň příliš byrokratické.

Příměří mezi Spojenými státy a Íránem by se mělo vztahovat i na Izrael a libanonský Hizballáh. To je výsledek tlaku amerického prezidenta na izraelského premiéra. Znamená to urovnání cesty ke klidu zbraní na delší dobu, anebo strategické vítězství Teheránu?

SPD se hodí role oběti justiční cenzury i vládního kverulanta. Spor o Ankaru na pokračování. (Ne)klid zbraní mezi Íránem, Izraelem a USA. Migrační pakt začne platit už 12. června. Evropská humanita se však ocitá v troskách. Chvála pražské dopravy

Když prezident republiky kráčel v pondělí za letního počasí procházkou z Hradu na Klárov do sídla vlády, muselo mu být jasné, že se nejspíš ohledně své účasti na červencovém summitu NATO nic nedozví. Kabinet sice původně o složení delegace do turecké Ankary měl 8. června rozhodovat, jenomže když Petr Pavel ohlásil, že se na rokování osobně dostaví, jak má kdykoli právo, premiér Andrej Babiš (ANO) bod odsunul o dva týdny.