„Veřejný prostor je sféra, kde svobodní a navzájem rovní jednotlivci diskutují o veřejných záležitostech prostřednictvím racionálního diskurzu.“ To jsou slova nedávno zemřelého německého sociologa Jürgena Habermase.

Zkusil jsem si před chvílí objednat na příští víkend hotel v Brně. Až na pár posledních pokojů všechno vyprodáno, ceny na dvoj až trojnásobku. Něco takového se zatím v Brně dělo jen když se tam jela Velká cena Brna. Jenže ta se jede až za víc než třicet dnů.

Francouzský prezident Emmanuel Macron absolvoval v Nairobi dvoudenní summit Africa Forward, který Francie – pod různými názvy – pořádá už od roku 1973 s cílem rozvíjet vztahy s africkými státy.

V poslední době se v médiích objevují pochybnosti o soudržnost vládní koalice, případně úvahy o oslabování premiéra Babiše, který prý nechává prostor Tomio Okamurovi.

Mezi základní kvalifikační předpoklady populistického politika patří schopnost tvářit se, že něco dělá, nechat si za to tleskat a přitom dělat pravý opak. Tato schopnost se u současné vlády vyvinula takřka k dokonalosti.

Vláda už popírá nejen vlastní sliby, ale i význam slov; Vládní koalice si rozdělila úkoly i stát; Macron v Keni aneb Jak Francie přichází o Afriku; Příští víkend se v Brně koná velký krajanský festival. Zkusme ho už nezkazit; Veřejný prostor a politická kultura

Deník New York Times zveřejnil na konci dubna pozoruhodný článek s názvem „Jak se Sergey Brin posunul doprava“.

Zdrcující většině z nás se asi nemůže stát, že bychom byli obviněni za padesátimilionový dotační podvod. Ale zdrcující většinu z nás, kteří nejsme špičkoví politici, třeba premiéři, a zároveň miliardáři, by asi soud odsoudil, pokud by měl důkaz, že jsme záměrně vytvořili malou firmu, abychom tak pro velkou firmu získali tak velký balík peněz. Trestní sazba je tu 5 až 10 let natvrdo, docela pálka.

Pátá kolona v Kremlu připravuje státní převrat. Liberálové ve vládě se snaží zdiskreditovat Vladimira Putina. Situace začíná připomínat dobu před revolucí v roce 1917. Tyto alarmistické věty v posledních týdnech zaznívají od proválečných bloggerů, ale i od jinak hyperloajálního šéfa ruských komunistů Gennadije Zjuganova. Věc, která by ještě před pár měsíci byla nemyslitelná.

I druhý květnový svátek s prodlouženým víkendem je za námi a ocitli jsme se až po uši ve všedních, zcela normálních dnech.