O tom, co a jak bude dělat Írán doma i v zahraničí, rozhoduje v konečném důsledku jediný muž, ajatolláh Alí Chámenejí, a to už třicet pět let. Podle některých indicií se zdá, že právě v těchto dnech to přestalo platit. Podle neověřených zpráv byl vybrán Chámenejího nástupce pro případ jeho smrti nebo vážné choroby, možná byl už dokonce rovnou jmenován. Nikoli náhodou jím má být Modžtaba Chámenejí, syn nejvyššího duchovního vůdce.

Týden trvalo politickým frakcím v Evropském parlamentu, než schválily všech 26 členů budoucí Evropské komise – tedy poté, co už 12. listopadu skončilo jejich intenzivní a dlouhé „grilování“. Místo toho, aby europoslanci vyhodnotili každého navrženého eurokomisaře podle jeho schopností a výkonu při slyšení, pustily se frakce do souboje, který měl se slyšeními jen málo společného.

Po zvolení Donalda Trumpa se neamerický svět ocitl v nedbalkách. S otevřenou pusou zírá na to, co se děje v supervelmoci na východní polokouli. Téměř každá ministerská nominace vzbuzuje údiv.

V půlce května dostali zákonodárci od Ústavního soudu úkol. Týká se změny výpočtu platů soudců a tím i politiků. Měli ho vyřešit do konce letošního roku. Momentálně to vypadá, že ho v daném termínu nestihnou splnit.

Trump testuje limity své moci. Platy politiků aneb Nech automat žít. O budoucnosti by měli rozhodovat mladí politici. V Íránu se něco stalo. Co bude s mostem v Praze pod Vyšehradem? Politické frakce v EP se shodly na schválení všech komisařů?

Spor o osud železničního mostu v Praze pod Vyšehradem řeší odborníci. Na jedné straně jsou experti ze spolku Nebourat, kteří dokazují, že současný dvojkolejný most železniční dopravě postačuje a mohl by převézt 17 vlaků za hodinu v jednom směru. To je expertům ze Správy železnic málo, protože podle nich těch vlaků reálně bude 20.

Hlavním kritériem, kterého se vítěz prezidentského klání ve Spojených státech Donald Trump drží při výběru členů své budoucí administrativy, je zjevně loajalita. Na rozdíl od roku 2016, kdy vyhrál poprvé, není mezi lidmi, které zatím nominoval do vysokých funkcí, téměř nikdo, kdo by mohl korigovat jeho případná chybná rozhodnutí.

Podle renomovaného německého historika a znalce Ruska Karla Schlögela se Evropa nachází uprostřed těžké zkoušky: buď najde odvahu připustit si nebezpečí války, anebo před ním zavře oči, podvolí se a bude kapitulovat. Mění se totiž celková situace ve světě. A to nikoli teprve v posledních letech: už od konce studené války až do dneška jde v podstatě o to, že se světové velmoci nově přeskupují. Mění se celé panorama. Jinými slovy, skončila procházka růžovým sadem.

O víkendu jsme oslavili 35 let od sametové revoluce, s pocitem, že právě tehdy jsme si nahlas řekli o svobodu a demokracii, a zaslouženě nebo se štěstím ji dostali. Je to samozřejmě pravda, ale ne celá.

Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Josep Borrell nepochodil s návrhem, aby EU zmrazila „politický dialog“ s Izraelem, který je součástí vzájemné asociační dohody. Nepovedlo se mu tak ani na závěr jeho pětileté kariéry v čele evropské diplomacie zasadit aspoň symbolickou ránu izraelské vládě, která podle jeho názoru postupuje pásmu Gazy nepřiměřeně, v rozporu s mezinárodním právem a dopouští se etnického čištění.