Voliči v Německu už vědí, že si mají ve svých kalendářích označit 23. únor 2025 jako termín předčasných parlamentních voleb. Shodli se na něm zástupci hlavních politických stran. Utnuli tak snahy o taktizování, které se po pádu dosavadní koalice kancléře Olafa Scholze tu a tam objevovaly. Sociální demokraté a Zelení, čili zbytky původního vládního spojenectví, se totiž nejprve snažili předčasné volby co nejvíc oddálit – až někdy na polovinu či konec března.

Donald Trump vyhrál americké volby s heslem „Spravíme to“. Všechno, co demokraté rozbili. V předminulých volbách si zase bral zemi zpátky, což po něm opakoval celý svět, včetně českých politiků, dnes především těch opozičních. Vracení vůbec se stalo v současnosti oblíbenou politickou hrou. Trump slíbil, že USA za jeho vedení opět odstoupí od Pařížské smlouvy, ke které jeho předchůdce Biden zase přistoupil, když od ní před ním Trump odstoupil.

Spisovatel Alexandr Prochanov vypadá na první pohled jako trochu legrační 86letý muž s obrovským břichem a výrazem patnáctileté slečny, která sní o svém idolu. Jenomže jeho idolem je ruská Pátá říše a věk není překážkou, aby stále pokračoval v aktivitách jednoho z nejvýraznějších ruských nacionalistů.

Trpká bilance zločinů komunismu. Papíru bude dost aneb Dohoda na předčasných volbách v Německu je návratem k racionalitě. Kouzlo premiéra Sáncheze s kartami. Rusko uhání zpět ke Stalinovi. Politika věčného vracení, politika joja.

Zatímco odčinit – pozdě, ale přece – alespoň ty nejvíc donebevolající křivdy komunismu se české společnosti přece jen daří, potrestat viníky, politicky odpovědné za desetiletí totalitního marastu, jsme za posledních 35 let nestihli ani náhodou. Výjimkou z tohoto pravidla je snad jen Miroslav Štěpán, tajemník Městského výboru KSČ v Praze, který byl odsouzen v roce 1990 za zneužívání pravomoci při demonstracích na 2,5 roku a odseděl si 11 měsíců.

Takzvané grilování politiků nominovaných do příští Evropské komise sice skončilo, ale Evropský parlament ještě neřekl, s jakým výsledkem, tedy zda navržení komisaři prošli, nebo ne. Pohlaváři politických frakcí se tak zpronevěřují úkolu i poslání, které na sebe při schvalování evropské exekutivy vzali.

Donald Trump už sestavuje svůj tým, ale znovu se ukazuje, že nikdo nevstoupí dvakrát do téže řeky. Už teď je patrné, že jeho příští administrativa bude zřejmě hodně odlišná od té první. Když se Donald Trump v roce 2016 stal prezidentem, možná to nečekal, a v každém případě jako nepolitik neměl kolem sebe dost rozsáhlý okruh kandidátů do desítek, a vlastně tisíců pozic, které musí každý prezident obsadit.

Slovenský premiér Robert Fico zřejmě vypustil pokusný balonek. Jinak totiž nelze chápat jeho nedávnou úvahu, podle které by bylo dobré snížit počet politických stran zastoupených v parlamentu. Fico hned nastínil, jak by toho šlo dosáhnout: Zvýšením hranice potřebné na vstup do Národní rady Slovenské republiky z dosavadních pěti na sedm procent.

Necelý rok před volbami představila vláda Petra Fialy své priority pro zbytek volebního období. Dozvěděli jsme se, že chce dokončit důchodovou reformu, prosadit některé změny v systému sociálních dávek, nebo schválit novelu školského zákona. Podle premiéra Fialy vláda už splnila 90 procent bodů ze svého programového prohlášení, a nechystá tudíž před volbami žádné zásadní reformy.