Jsou věci, nad kterými je krajně obtížné uvažovat a zaujímat k nim nezjednodušující stanovisko. A které se především neměly stát. Ale ta, o níž bude řeč, se udála v de facto válečném stavu. A tedy po mnoha stránkách zcela výjimečném.

Lakonicky řečeno: s loňským úmrtím Karla Schwarzenberga, který zemřel 12. listopadu, od nás odešel pevný postoj, široký teritoriální i historický kontext a humor. Tyto tři rozměry existence nám už rok chybí. Někdo takový se u nás už ani nemůže narodit.

V nizozemském Amsterdamu se něco stalo, a tekla při tom krev. Avšak vedle fyzického konfliktu v ulicích se pak začal odehrávat ještě verbální a internetový spor o to, co je podstatou tamních událostí. V zásadě se objevily dva vzájemně rozporné narativy. Jeden mluví o tom, že do Amsterdamu dorazili izraelští fanoušci Maccabi Tel Aviv, a chovali se nepřijatelně, včetně strhávání palestinských vlajek a provolávání šovinistických hesel.

Piráti si zvolili nového předsedu Zdeňka Hřiba a nový předseda prosadil reformu Stanov nazvanou Nová vlna. Bude to stačit na záchranu strany? A bude nová podoba Pirátů přitahovat mladé lidi? Budou je znovu volit, když se na ně vykašlali jak v eurovolbách, tak v krajských volbách? To všechno uvidíme během kampaně a na podzim 2025.

O skutečném osudu našich penzí rozhodnou až volby. Potyčka v Amsterdamu? Hřib mění Piráty z rozhádané komuny na středovou politickou stranu. Smrt afghánského zrádce jde k soudu. Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem?

Slovo „reforma“ u nás patří k nejvíc nadužívaným. Za chvíli tak budeme říkat i výměně žárovek ve Strakově akademii. Skutečná důchodová reforma směřující ke stabilitě a dlouhodobé udržitelnosti systému by někoho výrazně bolela. Buď by musela spočívat v nalezení dodatečných finančních zdrojů, tedy jít ruku v ruce s reformou daní, anebo v zásadních zásazích do penzijní architektury, jak se o to v minulosti pokusil kabinet Petra Nečase (ODS).

Do Bílého domu se vrací Donald Trump. Američtí demokraté se drbou na hlavě a přemýšlejí, jak se to stalo. Tedy alespoň někteří. Mnozí další se věnují oblíbené kratochvíli jakékoliv politické strany po volební porážce: vyřizují si účty.

Když se řekne Martinik – to je francouzský zámořský region –, tak se mnohým lidem vybaví krásná dovolená v Karibském moři, pláže, plavání, potápění, tropická příroda, výborná kuchyně. Tato barevná pohlednice má i druhou stranu.

Vládní většina ve Sněmovně – přes odpor opozice i bývalých koaličních partnerů – prosadila svoji, nutno dodat, že přísnější než původně navrhovanou, verzi důchodové reformy. Respektive – důchodových změn, protože slovo reforma se stalo v českých zemích toxickým. Jejich podstatou je postupné prodlužování věku odchodu do penze, a to až na 67 let, pomalejší růst penzí, či nově zavedený rodinný vyměřovací základ.

Ministerstvo školství má v rozpočtu na příští rok skoro 291 miliard korun – to je bezmála o 18 miliard víc než letos. Ani solidním navýšením kabinet Petra Fialy nesplní slib vynakládat na vzdělání aspoň průměr vyspělých zemí. O příležitost dodržet slovo u své velké priority ale přišel už s minulými rozpočty, ne teď.